Ještě se musím nutně vrátit o kousek zpět, tedy ke včerejšímu dni. Zapomněla jsem se pochlubit dalším přírůstkem do mé ježčí sbírky. Tento krasavec od Otavínky má číslo 191. Budu je teď pečlivě sledovat a zapisovat, abych ty moje krasavečky nemusela stále přepočítávat. Hani, díky.
Už má své místo mezi kamarády na lednici. Má taky magnetku.
A už přišel poslední volný den před dnem odjezdu.
Ještě jsem si stačila ráno vyfotit PENSION U JAKUBA, náš dočasný domov a vyrazili jsme.
To se nás zase ujal syn se snachou a po společné snídani jsme se vydali do parku, který jsme hledali a nenašli, když byla za mnou sestra.
V parku bylo opravdu krásně, takových krásných stromů tam je opravdu dost.
Byl tam i tento památný strom. Ten toho asi pamatuje opravdu hodně.
Byla tam i socha Boženy Němcové, tak aby jí tam nebylo smutno, půjčila jsem jí na chvíli syna.
Středem cesty byly takto krásně osázené ostrůvky a udržované.
Byla tam i krásná kašna s vodotryskem.
Došli jsme až k rybníčku, kde byly roztomilé malé kačenky a stále něco zobaly na dně a pak všichni odpočívali na tom malém ostrůvku uprostřed.
Už bylo třeba odpočinku nejen nám a je vidět, že manžel byl v pohodě.
I snacha byla samý úsměv a syn netušil, že má „růžky“.
Snacha se ujala foťáku – a šup a jsme tam s manželem!
S menším odpočinkem jsme prošli opravdu dost velký kus parku, pak vyšli do ulic a vydali se zpět pěšky k autu. Než jsme tam přišli, utekly dvě hodiny jako voda. Taky nám pořádně vyhládlo tak jsme se zase vydali na společný oběd. A po obědě domů, odpočinek vleže a pak jsme se ještě vydali s manželem na cesty.
Zašli jsme si ještě naposledy do príma cukrárny AIDA na Horním náměstí. Manžel si dal jen kávu, ale já hřešila a dala jsem si aspoň kopeček té jejich skvělé zmrzliny.
Ještě jsme pak jednou sedli na tramvaj a odjeli se podívat do herny, kde měl objednanou ještě jednu rundu můj syn. Zpět nás zase zavezli domů a my už začali balit.