Prý to tak v životě chodí, něco nás potěší, něco vyděsí. Já jsem v poslední květnové dekádě neměla nějaké velké problémy, na druhé straně něco mne přece udělalo radost.
Třeba to, že jsme dostali dost velký přeplatek ve vyúčtování za loňský rok a poměrně hodně malé byly nedoplatky za elektřinu a plyn. To jsou pozitivní zprávy.
Na kontrole na urologii bylo vše OK, ještě aby se to opakovalo na interně, kam jdu příští týden. Návštěva u nás žádná nebyla, tak snad se dočkáme příště, ale bude hůř, je mi to jasné.
Radost ze setkání a pokecání si u kafíčka i na procházce kolem náměstí byla včera. Setkaly jsme se zase s Miluškou, kamarádkou nejen z blogu, ale i ze sousedního města. To bylo zase radosti! Kecaly jsme skoro hodinu a půl a doma jsem zjistila, co jsem jí ještě všechno nestihla říct. Ale tak příště, nic se neděje, je nám spolu dobře, daly jsme si kávu se zákuskem, zasmály se, já dostala krásnou kytičku (prý místo ježka), já Milušce předala dárečky od Kitty a už jsme zase každá uháněla k domovu.
Kytičku od Milušky jsem vyfotila i zblízka a moc se líbila i mému manželovi.
Ale ty starosti! Jsou to především moje starosti a obavy. Už asi budu mít někde ve skříni toho Němce, protože zapomínám čím dál tím víc.
Nedávno jsem dala naši plácačku na mouchy mamince, protože jí zlomila a nutně ji potřebuje, je alergická na vosy. Bylo to akutní, zrovna jsem tam jela, tak jsem popadla tu naši, že si koupíme novou. Krátce na to se nabídla snacha, že ji kdesi v obchodě viděla, že ji koupí. Měli tam balení dva v jednom, tak mi přinesla dvě. A kolik si myslíte, že těch plácaček mám? No, právě, bohužel zase jen jednu, protože už bych si dala nejraději pár facek, ale fakt tu druhou nenajdu a nenajdu, z hlavy se mi kouří, jak přemýšlím, kam jsem ji mohla tak dobře schovat, ale zatím nic. To jsem zvědavá, kde se jednou objeví, protože přece musí, není to špendlík, jak řekla moje maminka.
A dnes? Když jsem přemýšlela, co upeču, tak jsem se koukla na jeden recept od dcery, že ho konečně zkusím. Pak jsem měla na dceru menší technický dotaz, tak jí volám. Víte, co jsem se od ní dozvěděla? Že už jsem tu buchtu dělala a dokonce jsem dala i recept ke mně na blog. Ona si to pamatovala a já ne. No, není to ostuda?
A cca tak před hodinou, sedím si takhle tady u PC, listuji si a hledám a zatočila se mi hlava, jako bych se zhoupla. Ze strachu, že budu za blbku jsem byla potichu a vida! Dostala jsem emailem zprávu, že vedle v Karlovarském kraji bylo mírné zemětřesení, tudíž to bylo určitě ono, opravdu jen málo, ale pocítila jsem to a věřte, nebyl to příjemný pocit.
Vám všem přeji krásný víkend a více toho hezkého!