Přibližně před rokem jsem ZDE psala o příběhu matky a syna. Myslím, že už z toho, jaký ten syn byl, jak se choval k matce a vůbec ke své rodině je jasné, že o tomto tématu se opravdu na veřejnosti moc nemluví, protože kdo by se rád chlubil tím, že má dítě k ničemu, že nemá úctu ani k rodičům.
Určtě se raději všichni pochlubíme něčím pozitivním, hezkým, krásnými vztahy, vzorně vychovanými dětmi, to je logické, ale to tady jaksi chybělo. Tak jsme se včera zase po dlouhém čase k paní Boženě vypravili znovu.
Pokračování bylo takové, že synovi matka sehnala ubytovnu ve vedlejším městě. Proč raději v jiném městě? Protože by ho měla doma zase tak často, jak to bylo u té předchozí. Vše mu zařídili, odvezli známí autem až tam a velkým přáním bylo, aby se už začal konečně starat o sebe sám. Moc si zvykl nic nedělat, sám to přiznal, ale čeho je moc, toho je příliš.
Syn odešel do ubytovny od matky někdy v květnu loňského roku. Ještě se sice opět za dva dny vrátil, ale byl tam znovu odvezen a pak byl klid po pěšině. Až moc velký klid, tak se paní Božena začala shánět, kdo ho viděl, zda tam ještě je a jak se mu daří. Nikdo nevěděl, nikdo ho neviděl, divné. Už už si myslela, že se vydal za svou předchozí partnerkou, která se odstěhovala k synovi asi 200 km daleko, ale stále si nebyla vůbec ničím jistá. Ovšem to, co se dozvěděla po rozsáhlejším soukromém pátrání, to vyrazilo dech nejen jí, ale asi všem, tedy i nám.
Syn prý zemřel už loni na konci července. Je to možně? Nikdo jí nedal vědět, neví, jak skončil, jestli zemřel někde na ulici nebo v nemocnici, co se vlastně stalo?
Taky je to asi téma, o kterém s ní nikdo nemluvil a ona se chudinka bojí pátrat po podrobnostech. Platila za něj už opravdu dost, veškeré dluhy, třeba na MHD skoro dvacet tisíc a on prý dál jezdil bez jízdenky, takže hrozilo další stíhání, neměl zaplacenou ubytovnu, i když i ona prý tam tajně chodila dlouho doplácet to, co dlužil, ale pak už nebylo z čeho. Bojí se tedy, že by musela platit ještě i ty nesplacené dluhy a tak se raději trápí a nepátrá. Bydliště měl na městském úřadě, jen jsme se divili, že z matriky třeba nedali vědět, rodiče tam má každý zapsané. Co se vlastně stalo s jeho pozůstatky, to se také může jen domýšlet. Tak nevíme, jak to vlastně bude dál, jestli nějaké příště bude, ale v každém případě je to moc smutný případ.
Syn paní Boženy si to ale všechno zavinil sám. O nic se nestaral, jen o cigarety a pivo, někde něco sníst, k doktorům nechodil, peníze nebral, když mu máma hubovala tak jí řekl, proč by mu to či ono nedala, nebo proč by nemohl zadarmo u ní bydlet se vším komfortem, vždyť je to přece jeho máma! Mámě přes osmdesát, synáčkovi přes šedesát, toto opravdu není téma, o kterém by rád někdo povídal lidem na potkání.
Tak paní Božena zůstala sama. Už dlouho je bez manžela, teď tedy i bez syna a ještě k tomu s výčitkami, i když podle mne opravdu zbytečnými. Smutný osud.