Jak se tak probírám fotografiemi, ale také pohlednicemi, které jsme si kupovali všude v cizině, tak jsem si vzpomněla na to, jak jsme ještě před revolucí byli jednou na čtrnáctidenní dovolené napůl. Týden v Mariánských Lázních a týden v tehdejším NDR. Bylo to v letech cca 1985 – 187, nikde to nemám poznamenané, což je tedy hodně špatně a ani jsem nenašla pohled. To je zase manželovo mínus, on si je všude kupoval, i když jsme jezdívali na víkendové nebo jednodenní zájezdy. A tady nic.
Bydleli jsme tenkrát v jednom hotelu, kam jsme víckrát nešli. Pamatuji si, jaký měl tenkrát manžel denně hlad. Musel se chodit „dorážet“ jinam. Měli jsme tam paní průvodkyni, která pak s námi jela i do toho Německa. Ta tenkrát manželovi říkala, že tam určitě mít hlad nebude a skutečně to tak bylo.
Když jsme tenkrát ještě projížděli hraniční a celní kontrolou, která bývala fakt utrpení, tak nezapomenu na to, jak ta průvodkyně si vyhrnula rukáv na jedné ruce, protože tam měla vytetované číslo. Byla totiž v koncentračním táboře a říkala, že to stále ještě na Němce na hranicích platí. Taky nás nechali opravdu projet bez kontroly. A paní nám na dovolené i vyprávěla. Bylo to smutné, ale poučné.
V Německu jsme měli i lepší počasí se sluníčkem a švédské stoly zajišťovaly nejen manželovi dostatek jídla. Nebyl to špatný nápad, být na jedné dovolené na dvou místech.
Jinak jsme po roce 1992, když manžel odešel do důchodu, jezdívali na dovolenou víckrát za rok. Dokud ještě existovaly podnikové rekreace, tak to nebyl problém. Ne všichni se hrnuli na takovou dovolenou, tak jsme jezdili jak to šlo.
V roce 1993 jsme byli asi už naposledy v hotelu Pyramida v Praze. Vím jenom, že jsme tam byli celkem 5 x a moc se nám
tam líbilo.
Tady je fotka manžela před tímto hotelem, který později sloužil už jen pro bohaté. Toto bylo sice v březnu, ale nám to bylo celkem jedno.
Velikonoce tenkrát určitě byly později, protože to už jsme jeli zase na Moravu za maminkou a mými sourozenci. Tam jsme aspoň viděli chlapce, jak chodí na pomlázku.
Na této fotce jsem s maminkou u jejího bydliště
a tady jsme u brášky na jeho chalupě, kterou měl tenkrát také poblíž Brna
Aby toho nebylo málo, tak jsme se ještě vydali tento rok do Mariánských Lázní. Jezdili jsme do hotelu Polonia, kde jsme si vždy zajistili sami ubytování. Je to na hlavní kolonádě a bylo tam příjemně.
Samozřejmě jsem nejednou vyfotografovaná u hrající fontány. Byli jsme tam mockrát a vždy mne fascinovalo, jak nejen cizinci po produkci tleskali.
Fotka je je zájezdu do Německa, tam jsme jezdili v rámci dovolené, nebylo to daleko a pořádaly se tam zájezdy.
No a v září 1993 jsme se ještě u nás v závodě přihlásili na víkendový zájezd na Alpský okruh do Rakouska. Bylo to i se zastávkou v Německém Passau.
Toto je pohlednice z těch Alp
A to už jsme tam my.
U nás v závodě se pořádaly i jednodenní zájezdy a jak to bylo někam, kde se nám líbilo, nebo kde jsme ještě nebyli, tak šup a už jsme jeli. Proto jsem také našla ještě z roku 1993 pohlednice zakoupené na výletě do německého Marktredwitzu nebo Waldsassenu.
Jo, jo, manžel, když jsme ještě byli celkem pohybliví, tak by procestoval nos mezi očima a poslední korunu. Ale ne, vždy jsme si na ty dovolené šetřili a viděli jsme toho opravdu dost.