Je mi jasné, že nemohu chtít zázraky pro svou třiadevadesátiletou maminku. Na druhou stranu si ale říkám, proč musí stále mít bolesti?
V těchto letech je celé tělo zničené, jen ve výjimečných případech je někdo fit. Moje maminka je potrestána už tím, že je téměř slepá. Na jedno oko úplně a na to druhé vidí jen mlhu. K tomu se ještě přidávají další a další nemoci. Všechno chápu nejen já, ale i maminka a vlastně my všichni. Ale teď je zase problém v tom, že nám asi maminka umře hlady. To už by bylo rovnou lepší nás, seniory, v určitém věku střílet, ne?
Zdá se mi to opravdu hodně kruté. Maminka nejen, že nemá na nic chuť a už vůbec hlad, ale i tu trošku, kterou leckdy přes moc sní, tak nakonec vyhodí horem nebo spodem. Tím pádem je slabá jako moucha. No jasně, z čeho má mít tedy nějakou energii?
Dnes měla plánovanou kontrolu na interně. Se sestrou jsme jí kladly na srdce, aby paní doktorce všechno řekla, jak to je, že má kromě toho i bolesti na hrudi. Krev jí odebrali v úterý, i tam se leccos ukáže.
Volala jsem jí tedy zvědavá, jestli jí doktorka něco smysluplného poradila. Kdepak! Srdíčko to není, i kardiostimulátor je v pořádku, sprej pod jazyk má vyhodit, ten jí není na nic. Mimo program jí udělali i EKG, tam taky vše v pořádku.
Pak jí zvážili, má už chudinka moje 46 kg. Je sice malá, ale při každé kontrole jde váha dolů minimálně o 2 kila. Když nic nesnese v žaludku, ani se nedivím. Ale i dle krve je vše v pořádku, ptala se, jestli to nemůže být slinivkou, kdysi měla zánět, ne, ta je taky v pořádku. No vida, všechno je vlastně v pořádku, tak proč si stěžovat? Má prý akorát málo žaludečních šťáv, proto ty potíže s trávením, či netrávením. To je v tomhle věku běžné. Má prý jíst vše, nač má chuť, ale když ji nemá? Strašný. Když jsem se maminky ptala, jestli jí doktorka nemohla dát něco na doplnění těch žaludečních šťáv, tak prý asi ne, když jí nic nedala.
Tak mne napadlo, jestli by někdo z vás, moudrých a zkušenostmi nabitých blogerů nevěděl, jak pomoci. Opravdu se se sestrou bojíme, že takhle nám maminka brzy zemře hlady.
Jen jsem domluvila s maminkou a posléze se sestrou, volala mne dcera. Byla s vnukem na kožním, kam ji poslali z alergo poradny. Má po těle samé svědivé červené fleky, je stále ospalý a unavený. Doktor se prý zděsil, dostal spoustu léků na zklidnění a spoustu zákazů na jídlo, že dcera přemýšlela, co mu vlastně dát jíst, že skoro nic nesmí?
Objevil prý se ani nějaký nový alergen. Víme, že vnuk je alergik odmala, ale teď měl dlouho klid, proto nás to vyděsilo. Nesmí ani do školy, protože by tam usnul. Teď, před koncem roku, kdy se dají ještě opravit ty známky, které jsou někde uprostřed. Ach jo, pořád jsou nějaké starosti, ale ty úplně nejhorší jsou ty, které se týkají zdraví našich drahých.
Nezbývá mi, než doufat, že se brzy zase vše v dobré nebo aspoň lepší obrátí!