Navazuji na můj včerejší článek a chci všem, kteří mi drželi palečky, moc poděkovat. Dnešní oběd jsem zvládla, i když nemohu říct, že bez bolesti, ale to nebylo až tak důležité. Jsem ráda, že vše dobře dopadlo, dnes jsem žádné zmatky jako včera nedělala . Bolesti už jsou dnes mírnější, beru léky na bolest a páteř si nahřívám elektrickou dečkou. Dělá mi to dobře, tak doufám, že to nakonec překonám sama bez lékařů.
Kačenka se upekla dobře, pekla jsem ji opravdu hodně pomalu, byla výborná, nebyla moc velká, ale pro jednoho by byla. Takhle se celá snědla a ráda prozradím, že manžel, který mi stále tvrdil, že kachnu nejí, protože ji nikdy předtím ani neochutnal, tak si tentokrát dal říct, ochutnal a víte co? ODE DNEŠKA KACHNU JÍ! Byla prý dobrá!
Hovězí vývar byl také skvělý, dcera s dětmi se dobře najedli, že po obědě takto odpočívali.
Protože by se všichni na jeden gauč nevešli, vyřešili to aspoň takhle. No, to nedalo nevyfotit! Ke kafíčku se pak „zbouchal“ můj beránek, kterého jsem dnes vylepšila čokoládovou polevou a ani jsem ho nestihla vyfotit.
Také jejich Pegginka byla spokojená, dostala také masíčko, ale jen hovězí a trochu, aby prý z ní nebyl bernardýn. Užívala si pak „drbání“ u mne nebo o u manžela.
Zítra už jsme s manželem sami, včera jsme si užili syna s rodinou, dnes zase dceru s rodinou, tak tyto svátky hodnotím jako krásné i přes všechny bolesti. Jen nepodlehnout a zase bude dobře.
Dnes také vzpomínám na mého tatínka, který by měl 97. narozeniny. S maminkou jsem si telefonovala, zkrátka – spokojenost. A věřím, že je i u vás všech.