Kdysi byla taková soutěž – Zpívá celá rodina, pamětníci znají. Teď by se hodilo spíš ne peče celá rodina, to nestačí, spíš peče celá republika.
A víte, že by mne zajímalo, kolik metráků se tak napeče vánočního cukroví? Určitě hodně, já vím, že jsem to kdysi vážila a to moje pečené cukrovíčko mělo cca 6 kg. To je docela slušná porce. Ne, že bychom to s manželem snědli sami, to já se rozdělila, ale stejně. Teď v posledních letech už peče více dcera, pak si to měníme. Já jí dávám asi tak osm z deseti kousků a beru si jen pro sebe, manžel může jen dia, letos prý nebude chtít nic. Tak uvidíme.
Ale stejně jsem se letos nějak rozmáchla. Chtěla jsem inovovat tradiční pečení, ale to staré jsem nechala. Manžel už chodí kolem, kulí významně oči a občas poznamená, kdo to bude jíst, on že tedy ne. No dobře. Udělala jsem 6 druhů a ještě na 2 mám těsto. Ale nedělám velké dávky, tak 1 – 2 plechy.
Co tedy fakt nemusím, je zdobení perníčků. Opatrně jsem se letos ptala dcery, jestli perníčky ano či ne. Jasně znělo že ano. Upéci to ještě jde, ale potom to zdobení! Já nevím jak kdo, ale já nejen, že nemám už tak pevnou ruku (v mém věku je to normální), ale hlavně nemám žádnou fantazii. Kdyby mi někdo ukázal jak, to bych si výskala. Takhle jsem tu moji lidovou tvořivost udělala jak jsem nejlíp uměla a jak mi šly myšlenky. No, posuďte sami.
Nechtěla jsem mít všechny tvary stejně nazdobené, tak jsem si vymýšlela. No ještě štěstí, že to nemá vliv na chuť! Letos jsem cukr na polevu přesila víckrát než jindy a taky to bylo ve výsledku poznat. Už se mi zdobička neucpávala, tak aspoň nějaký pokrok.
Věřím, že vám ostatním se perníčky povedly, ale ty moje jedlé jsou, i když vypadají tak nějak….