Tak jsem se včera vydala na cestu a sama. Není to sice daleko do našeho okresního města, ale koncert se konal v podvečer a z domova jsem musela vyrazit už v 16,30 hod.
Brzy byla tma a hlavně velká zima a studený vítr.
Protože jsem však ještě na koncertě, kde zpíval vnuk nebyla (já vím, je to ostuda), tak jsem šla do sebe a vyrazila sama. Manžel nebyl ve své kůži, tak jsem ho nechala doma. Moc mne ovšem nepovzbudil. Říkal, že se mu zdálo, že jsem jela na ten koncert a někdo mi ukradl kabelku, kde jsem měla vše, tak jsem se vydala to nahlásit na policii a prý u mne zastavilo auto, aby se mě na něco zeptali, pak mne vtáhli do auta a ujížděli se mnou.
Tak to bylo na cestu. Nevím sice, co bych jim dala, když už jsem byla jednou okradena, ale je vidět, že měl manžel opravdu bujnou fantazii.
Ale po vystoupení z tramvaje už na mne čekala dcera a vnučka, sedly jsme do auta a jeli na místo.
Snažila jsem se v kostele o nějaké fotky, ale jak známo, je tam kromě dost velké zimy i poměrně tma, takže to moc nevyšlo, ale něco aspoň trošku vidět je.
Snažila jsem se trochu vyfotit oltář ještě než sem nastoupili členové sboru.
Vedle klavírního doprovozu krásně svítil stromeček, ale líp to fakt nešlo.
Sbor začal zpívat nahoře u varhan, pak sešli dolů a stáli a zpívali před oltářem, před sebou měli rozsvícené svíčky do půlkruhu, krásné. Já začala bulet hned při první skladbě, kterou začali – AVE MARIA.
A tady jsou nastoupeni už před oltářem všichni členové sboru. Opravdu toho mnoho vidět není.
Abyste je viděli všechny v celé kráse, tak jsem si vypůjčila fotku z webu gymnázia. To je fotka z minulého týdne, kdy zpívali v Domě pro seniory. A ten druhý zprava je můj vnuk.
Pak to byly koledy, vážná hudba, veselé písně, taková krásná všehochuť a my tři generace (já, dcera a vnučka) seděly ve 2. řadě, tak jsme slyšely i hlas vnuka. A na závěr zpíval celý kostel ty nejkrásnější koledy: TICHÁ NOC, SVATÁ NOC a NARODIL SE KRISTUS PÁN. Tak jsem si řekla, kdy já bych si v takovém velkém sboru mohla zazpívat tyto nádherné koledy? Dokonce jsme u vchodu kromě programu dostali všichni i texty, ale protože se mi nechtělo vyndavat brýle, tak jsem zpívala z hlavy. No, u těch posledních slok jsem se chytala tak tak, ale bylo to krásné. Vnučka, která ještě v minulém školním roce zpívala v tomto sboru taky, říkala, že jí to chybí. No na VŠ už žádné pěvecké sbory nemají.
Dcera mne zase odvezla na tramvaj a já šťastně dojela domů. Ani se mi v tom kostele nezdála taková zima, jak ji avizovala dcera, to venku to bylo horší. Naštěstí mne nikdo nepřepadl a tak jsem spokojená a plná dojmů dorazila v 19,30 hod. domů. No a manžel si oddechl.