Neřeknu nic nového, i bezvěrci ví, že je dnes první adventní neděle. Pravidelně usedáme každou adventní neděli večer k televizi a posloucháme adventní koncert. To teprve navodí tu správnou atmosféru a když člověk vidí, jaké zdravotní problémy mají někteří lidé, hned ty jeho jsou tááákhle malinké.
Já pravidelně už tuto neděli mám vyzdobený byt, tedy ne moc, jako když byly děti malé nebo vnoučata, ale vidět to přece být musí. Koukám jak někde máte krásnou výzdobu, to já jen tak skromně.
Dnes jsem se tedy do toho dala. Vyndala jsem věci, které dávám každý rok, až na vánoční stromeček, ten ještě chvíli počká. Mívám ho v pokoji, tedy tady, kde funguji většinou já, ale v obýváku na stole mám takový mini stromeček.
Manžel dřív také míval tuto výzdobu bytu a oken rád, ale v poslední době se z něj stává takový morous, až je mi to líto. Že mi s tím zdobením nepomáhá, to mi nevadí. Vzala jsem si ráno lék, abych to zvládla a povedlo se. Manžel se stále tvářil jak tisíc ublížených a když mi něco hned nešlo tak, jak bych chtěla, tak byl vzteklý on, abych se na to vykašlala, malé děti ani vnoučata nemáme, tak pro koho to dělám.
No přece pro sebe, ne? Mně se to líbí, měla jsem dnes svatou trpělivost, přece jen už mi to tak nejde, třikrát mně spadl vánoční svítící řetěz, ale já jsem říkala: „Já jsem dobrá, ani nejsem vzteklá, klidně to zvednu a opravím, ty bys už to hodil z okna, viď?“ „No, já bych to tam hlavně nedával“, odpověděl manžel.
Nechci zkoumat, jestli ho zas něco bolí nebo ne, to je v tom jeho věku taky asi normální, ale proč sráží náladu i mně? Vy, starší ženy, máte doma také takové bručouny, kterým už je všechno jedno? Ten můj mi říká, že až budu tak stará jako on….. ale já myslím, že ne. Že budu vždy ráda, když se mi něco povede, pomalu, opatrně, ale určitě budu pokračovat v tom, co dělám teď.
Jeho už v poslední době nic nebaví, dokonce se mu ani nechce jet se podívat do té jeho milované vánoční Prahy. Už dopředu ví, že mu nebude dobře. Je to škoda, ne?
Nechci, abyste to chápali tak, jako že si stěžuji, to ne, jsem ráda, že ho mám, samotu nemám ráda, ale jen by mne zajímalo, jestli má někdo taky takového dědu-bručouna doma.
Na internetu je tolik krásných věnců, že jsem nevěděla, který si vypůjčit.