Včera, než jsme chtěli jít ven, tak jsem se chtěla jít upravit do koupelny. Rozsvítím, tedy chtěla jsem rozsvítit – a nic. Tma. Úsporná žárovka, která by měla ještě dlouho svítit, nedala ani ťuk. Manžel si již připravil novou, vlastně vyndal ji prozatím z lampy, a když vytočil kryt a pak žárovku a zkusil ji dát zpátky, zase svítila. To se opakovalo asi 3 x. Zatím tedy svítí, ale stejně si budeme muset koupit v pondělí náhradní. Nějak jí moc nevěřím.
Když jsem k večeru šla k PC, chtěla jsem si něco vytisknout a vidím, tiskárna dotiskla černou barvu! Bohužel! No, snad nebudu nic potřebovat, nechávám také na pondělí.
Dnes ráno jsem si chtěla hned po ránu zadělat těsto na koláče. Takové plněné, „trojctihodné“, jak říkávaly naše babičky, moravské. Vezmu váhu a co myslíte? Správně uvažujete, zase nic. Došla baterie. Na chviličku jsem ji ještě vzkřísila, abych si zvážila potřebné ingredience, ale co? Ano, musíme v pondělí koupit náhradní.
Asi pět minut na to mi manžel hlásí, že došla vůně na WC, sapon na mytí podlahy a také dochází prostředek na mytí nádobí.
Tak to by už stačilo. Všechno jsem si poctivě napsala, protože co si budeme povídat, jen ještě čekám, jestli budu na ten seznam také zítra něco dopisovat.
Nakonec se ale koláče snad povedly, ještě jsme je nechutnali, ale vypadají dobře. Uvnitř je tvaroh, nahoře povidla a žmolenka. Tyto koláče úspěšně peče moje sestra a já doufám, že budou stejně dobré, nebo aspoň skoro.
Koláče nachystané na pečení
A tady už je upečeno, ještě pocukrovat…