Určitě si někteří z vás řeknou, kam chceme pořád cestovat, nebo jet na dovolenou, když si stále stěžujeme na nějaké zdravotní problémy. Ano, vím, také si kladu často tuto otázku, ale zase na druhou stranu – dokud nás něco bolí – žijeme. Až nás nebude nic bolet, budeme studení. Tak se to říká, ne? A něco na tom je.
Proto když nám zase otrnulo, tak jsme si řekli, že si zkusíme ještě zajet letos zase do Prahy jak to již několik roků děláme. Díky internetu si mohu zarezervovat pokoj v hotelu přímo, bez předchozího placení a bez storno poplatku zrušit den předem, to jako kdyby se něco vyskytlo. Nechci sýčkovat.
Zkoušela jsem tedy hledat v „našem“ hotelu v Motole některý volný termín ještě v září, dokud je to krásné „babí léto“. Na několikátý pokus se mi to povedlo, nešlo zadat on-line rezervaci, tak tam bylo nabídnuto jiné nouzové řešení. Napsala jsem tedy email a čekala.
Kdo čeká, ten se dočká! A bylo to tak i u nás. Dostala jsem včera velice milý email s potvrzením naší rezervace. Jenomže manžel si zase dodatečně začal vymýšlet. Tak co kdybychom tam byli o den déle (to jsem původně navrhovala – nebylo přijato) a zajeli ještě k té naší bývalé sousedce do Dobříše jako každý rok? Ach jo, ale zkusit to mohu. Na rezervacích jsem si ověřila, že onu požadovanou noc by to u nich šlo a znovu jsem se vnutila do přízně paní na rezervacích. Téměř obratem byla odpověď – ANO! Tak jsem tu dobrou zprávu hned volala té mé kamarádce do Dobříše – jej to bylo radosti.
A proč píši TVOJE A MOJE? Vysvětlím. Hned z Prahy totiž nejedeme zase hned domů, ale ještě si cestou odskočíme na 2 dny do mého rodného Brna. Už jsem to sestře slíbila a až nebudu moci já, bude jezdit ona. To už jsem hlásila dopředu.
Manžel totiž miluje Prahu, o tom jsem už tady taky mockrát psala, protože tam před válkou a za války cca 6 let bydlel. A ještě teď ho to občas bere tak, že by se tam prý hned odstěhoval. Nechápu. V Mostě, kde je v ulicích denně víc lidí než u nás, tam mu jdou na nervy. V Praze ne.
No a Brno je jasné. Moje rodné Brno – na to nikdy nezapomenu a VŽDY se tam ráda vracím. Jak slyším mluvit mé rodné spoluobčany, hned se mi tetelí srdíčko.
Proto jsem si už dala podmínku. Pojedeme-li do „TVÉ“ Prahy tak také do „MÉHO“ Brna. Tak teď už jen si přát, aby to vyšlo s tím naším zdravíčkem. Naděje umírá poslední, já vím.
Obrázky zapůjčeny z internetu.