Nevím, kdo používá toto spojení – šílený dospělý? Podle mne je šílený někdo, kdo je tak trochu nebo možná i pořádně blázen, když je šílený ne? A dospělý? Někdy se i dospělí chovají jako malé děti. Takže si myslím, že výklad je opravdu relativní.
Ale vezmu-li to tak, jak to asi bylo myšleno, tak šíleně dospělý si připadá asi některý mladý člověk, který buďto vykoná nějaký čin, hodný dospělého, nebo si to jen myslí. Udělal jsem maturitu, tak na to mám, jsem dospělý – nebo taky šílený, jak kdo.
Dospělost jako takovou lze chápat opravdu různě. Nedávno jsem v televizi viděla, že asi sedmiletý kluk duchapřítomně zachránil svoji malou sestřičku z hořícího domu. Zachoval se jako dospělý a ještě mu to okamžitě došlo, všechno.
Takoví „hrdinové“ si však většinou toto své „dospěláctví“ neuvědomují. Jsou skromní a berou vše jako samozřejmost.
Naopak zase někteří, kteří dle občanky již dávno mají nárok něco takového tvrdit, tak se někdy chovají jako malé děti. Přímo se mi nabízí podnapilí, tam jde veškerá dospělost stranou, co si budeme povídat.
Většinou si ale toto úsloví osobují mladí lidé, kteří jsou v pubertě, která s nimi cloumá až tak, že si myslí, jak hloupí jsou starší lidé nebo dokonce i jejich rodiče, když se k nim chovají tak, jak se chovají.
Co se týče mé osoby, já jsem někdy i šílená – třeba strachy o své blízké, a dospělá? Tak moc, jakou dobu jsem já už dospělá, tak tolik bych zase nemusela. Ale s tím nic nenadělám. Ale tím samozřejmě nechci říkat, že mám patent na rozum. I dospělí se učí celý život a proto i já respektuji třeba i svá vnoučata, když mi v něčem oponují a dokáží mne přesvědčit, že mají pravdu.
Tedy – ano – jsem dospělá a někdy i šílená, ale to si myslím, že nás bude víc.