Opět jsem se na chvíli vrátila do starých zajetých kolejí. Včera mne šťastně dcera dovezla od maminky, která už je zase smutná.
Přiznám se, že jsem nebyla zrovna ve výstavní formě, ale s odpočinkem a hezky pomaloučku jsem nakonec zvládla vše, co jsem si já předsevzala. Protože kdyby bylo na mamince, tak bych jí nesměla ani povléknout postel, abych neměla bolest. Inu, maminka, doma to přece taky musím zvládat! Když jsme si od maminky telefonovaly se sestrou, tak se divila, že jsem povlékala, že maminka říkala, že NE. Tak jsem jí řekla, že už jsem dost stará na to, že ve všem maminku poslechnout nemusím.
Maminka byla zase spokojená hlavně, že tam má společnost. Už se zase určitě bude těšit, až tam cca za měsíc přijede sestra. Je jí to dlouhé, když nic nedělá. Bratr se švagrovou prý přijdou z práce a nikdo si s ní nepovídá. Je mi jí líto, ale bráškovi se nedivím. Přece jenom celý den jsou oba ve styku s lidmi, tak jsou asi rádi, když nemusí pak už moc mluvit a taky mají práci na domě, na zahradě, kolem zvířátek, domácnost, no nezávidím jim.
Když jsem se tam po té první noci ráno probudila, byl tak nádherný pohled z balkonu, který je u pokoje, kde jsem spala, že mi to nedalo, abych si tu zelenou krásu všech barev nevyfotila.
Každý den odpoledne jsme si šly s maminkou chvilku posedět na zahradu. Švagrová tam má takových krásných keřů a kytek, vedle jednoho takového keře jsme seděly.
V neděli byl velký vítr, my jsme ale byli v takovém krásném zákoutí, že na nás nefoukalo, ale vrby, které rostou bráškovi u potoka co teče přes jeho pozemek, ty se nakláněly až moc, jsou i hooodně vysoké, bála bych se, že při vichřici se mohou polámat.
Nevím, jestli je to aspoň trošku na té fotce vidět.
Když jsem byla u maminky naposled, tak bráška čistil jezírko. Tak jsem se šla kouknout, jak to tam teď vypadá. Jen mne mrzelo, že to nešlo vyfotit, ale bylo vidět, jak se na dne projíždí krásné barevné ryby. A také spousta malých. Bylo to fajn pokoukání.
Krásný květ na jezírku se mi aspoň povedlo zachytit.
Na židli spinkala jedna kočička, ostatní dvě jsem nestihla vyfotit.
Vedle nás „hlídala“ Beuty“. Byla ve střehu.
Když pro mne zase přijela dcera, dostala u babičky oběd, protože jela rovnou z práce, pak jsme si daly všechny kávičku, ale bábovka už vidět není.
Tak jsem vyfotila aspoň maminku s dcerou, ty se nebránily zveřejnění. Tak tedy tady je babička se svou jedinou vnučkou.
Ostatní jsou už kluci- vnuci.