Zase jsem jednou potkala kamarádku, se kterou se znám asi 45 let, ale teď už se moc nevídáme. Když se tak jednou za rok potkáme ve městě, vždy se zastavíme a povíme jen to nejnutnější. Kdysi jsme se kamarádily a hodně. Také mi byla před 31 lety na svatbě za svědka.
Anička je ještě o 5 let starší než já a už je 4 roky vdova. Její manžel zemřel na tu ošklivou nemoc, kterou nechci ani vyslovit ve svých 60 letech. Ano, pokud počítáte, počítáte správně. Byl mladší o 12 let, ale byli spolu šťastni 40 let. Byl to její druhý manžel, který si ji vzal se dvěma dětmi. Spolu se jim už nezadařilo mít další, ale on je bral opravdu jako své a byla to spokojená rodina až do doby jeho smrti.
Tato Anička, co ji znám, měla vždycky ráda pivo, ale střídmě, ale vždy kouřila a světe div se – kouří pořád. Má jen polovinu žaludku, takže moc nejí, ale „hulit“ musí. To prý by bez cigárka umřela.
Dnes jsme ji tedy potkali zase po roce a vypadala spokojeně. Po smrti manžela se odstěhovala do menšího bytu, zařídila si ho tak, aby jí tam bylo dobře, ale je nerada sama. Děti jsou dospělé, dokonce i vnoučata, tak chodí denně pracovat na svou zahrádku, žádná fyzická práce prý ji nedělá problémy, vyprávěla nám, jak včera na zahradě ryla. Celé odpoledne. Nezávidím, ale obdivuji, protože já si to nedovedu vůbec představit.
Také říkala, jak chodí s vrstevnicemi hrát bowling pravidelně každý čtvrtek a zrovna teď byla na cestě do nehtového studia. Kdybyste viděli, na jakých podpatcích si to vyšlapovala, můžu říct, že jsem se styděla za svoji pohodlnou obuv.
Na manžela nezapomněla, ale protože prý neumí být sama, má přítele. Ne, nebydlí spolu, jen občas spolu někam zajdou. Není to žádný cizí chlap, ale muž, kterého zná prý od svých 15 let, kdysi spolu jako mladí chvíli chodili a asi před rokem se zase potkali. On je vdovec, ona vdova, tak se občas sejdou, jdou třeba na pivo, asi spolu jezdí i na dovolenou. To se domnívám, protože říkala, že jezdí pravidelně do Egypta. Jezdí prý v prosinci, už si zvykla utíkat do teplých krajin, když je venku zima. Spolu s manželovým má svůj důchod necelých deset tisíc, pět prý dá na byt a poplatky a se zbytkem vychází a ještě si uškudlí na tu prosincovou dovolenou. Jo, a kdyby prý nekouřila, tak by mohla jezdit častěji.
Byla jsem ráda, že jsme se zase potkaly, i když se nenavštěvujeme, víme o sobě. Ona prostě jak si nemůže u kávy zakouřit, tak k nám nepřijde. U nás se nekouří. Důležité však je, že už je na tom psychicky podstatně lépe a život jde dál. MUSÍ! A ještě jedna důležitá informace. Bude prababičkou!