V minulém článku jsem popsala vnukovo bolestivé trápení. Po úterním absolvování ranní anabáze po doktorech jsme vnuka nechali zase odpočívat v posteli a vydali jsme se na zámek Konopiště. No, na zámek ani tak ne, tam už jsme všichni byli, ale prošli jsme si krásné okolí, byla tam výstava ptactva, obora a je tam také krásný park.
Krásná zvířátka všude okolo.
Vnučka s dcerou šla až nahoru k hradu, aby se podívaly na medvědy. Tam my s manželem už nemohli, ale oni byli někde zalezlí. Tak vnučka vyfotila aspoň toho dřevěného.
Takhle krásně se mi povedlo vyfotit zámek z cesty, když jsme se vraceli z Růžové zahrady.
Krásná zahrada, aspoň něco jsem si musela vyfotit.
Do té krásné zahrady patřiliy i tyto kytičky.
A dcera jinak nedala. Musela jsem zapózovat i já. A já se tak nerada fotím, tedy na rozdíl od manžela.
Na té výstavně ptactva byli krásní ptáci, většinou dravci. Toto je sovice sněžná a ta se mi moc líbila.
Pak už jsem jen koukala, kde si sednu a odpočinu. Manžel toho měl také dost, tak jsme šli na parkoviště napřed, ale bylo tam opravdu moc krásně.
Po příjezdu domů do chalupy (dcera vnuka kontrolovala i telefonicky) jsme zjistili, že se nic moc nezměnilo a tak to vypadalo, že s námi vnuk nepůjde ani ve středu na jízdu parníkem.
Vydali jsme se tedy ve středu ráno sami k přístavišti, odkud měl v 9,25 hod. vyrážet parník po Vltavě. My s dcerou jsme to obě oplakaly, že tam s námi opět nebyl vnuk. Byla to smůla, ta jízda byla tak krásná!
A uuuž přijíždí – nastupovat!
A jedém! Manžel, dcera, vnučka i s Pegginkou!
Na tuhle krásnou přírodu jsme se rádi podívali!
Takové krásné vlny byly okolo nás.
Než jsme jeli parníkem zpět, měli jsme tam spoustu času na procházku. Ale nožky bolely i mladé, tak jsme si tam všichni krásně odpočívali na mezi. Naproti bylo koupaliště, lidí tam chodilo dost, tak jsme pozorovali okolí a čekali.
Když jsme se pak vrátili zase do přístavu ve Slapech, viděli jsme na břehu potápěče, policajty a nahoře kroužila helikoptéra. Snacha pak říkala, že někoho hledali, prý se utopil, ale o kousek dál. Nebylo to zrovna příjemné.
Ve čtvrtek ráno se vnukovi přidala strašná bolest i toho druhého, levého ucha, tak dcera opět jela. Tentokrát až do Příbrami a ke specialistovi, jak jsem popsala v minulém článku. Musel si vnuk opravdu užít své! V pravém uchu zánět zvukovodu, v levém zánět středního ucha a v krku začínající angína, to už bylo moc. Dcera zavolala majitelce a domluvila se s ní, že odjedeme dřív. Odjeli jsme tedy ještě tento den k večeru domů. Vnuk bere stále atb, už je to lepší, ale dobré ještě zdaleka ne. Ale věřím, že brzy bude! Ono domácí prostředí je i na uzdravování to nejlepší!