Ve svém článku ZDE jsem psala, jak jsme v neděli hned po příjezdu na dovolenou na Slapy zjistili, že patnáctiletého vnuka začalo děsně bolet pravé ucho. Dostal tedy lék na bolest a zalehl. My ostatní šli na procházku.
Byla neděle a čekali jsme, co bude dál. Lepší to nebylo, ulevilo se jen po léku na bolest, v pondělí se přidala horečka.
V úterý dcera na nic nečekala a jeli jsme k místnímu lékaři. Smůla. Měl ještě do středy volno. Tak jsme jeli do nejbližšího města Dobříše na středisko. Na ORL, kam jsme prvně zamířili, bohužel ten den neordinovali. Našli jsme dětskou lékařku, která po vyšetření řekla, že to vypadá na zánět zvukovodu a předepsala kapky. Léky na bolest musela dcera koupit za hotové.
Když se žádné velké zlepšení nekonalo ani ve středu, už to bylo na pováženou. Ve čtvrtek ráno dcera po probuzení viděla, jak její syn „hoří“, bolestí mu tečou slzy po tvářích a začalo ho strašně bolet i levé ucho i v krku. Černý čtvrtek – jak jinak to nazvat. Okamžitě sedla zase do auta a vydala se na ORL do Dobříše. Ale bohužel, i tento den měli volno. Nezbylo nic jiného, než pokračovat dál. Do nemocnice v Příbrami. Tam si vnuk protrpěl čekání a když ho pak lékařka na tamním ORL prohlédla, diagnóza zněla :
V pravém uchu zánět zvukovodu, v levém uchu zánět středního ucha, který okamžitě píchla a začínající angína!
Takže tři v jednom – to už je na smuteční černý den určitě! Vnuk dostal antibiotika a místo v sobotu jsme odjeli z dovolené ještě týž den. Co tam, když jsme nemohli výlety absolvovat kompletní, ne?