Tento den, o kterém začínám psát bylo pondělí 9. července a my jsme se rozhodli, že si zajedeme se podívat do Mariánských Lázní, kam jsme jezdívali také často a dlouho.
Vyjeli jsme dopoledne a vláček nás zavezl bez přesedání přímo na místo. Byl to mezinárodní osobní vlak, který jezdil trasu Zwikau – Mariánské Lázně.
Takhle krásně vypadal, dobře se v něm jelo, v krásném prostředí, kolem samé lesy, svítilo sluníčko, i když bylo trochu chladno, ale to nám vyhovovalo.
Po příjezdu do ML jsme jeli autobusem do centra. Zjistila jsem, že manžel je na tom stále hůř co se týče chození, já bych to došla od nádraží pěšky, kdysi jsme to chodili, ale manžela bolelo to „jeho“ koleno. No, nevadí, hlavně, že to šlo aspoň nějak.
Když jsme procházeli po Hlavní třídě (tak se opravdu jmenuje), všimla jsem si, že už nejen ve FL, ale i v ML jezdí vláček, který vozí turisty, většinou cizince, kolem dokola.
A jak vidíte, tak nejen vláček, ale i koníčci vozí turisty po Mariánských lázních. Stojí tam vždy za sebou a řadí se jak taxíci. Kdo přijede, zařadí se na konec.
Samozřejmě jsme zašli i k hrající fontáně, ale zrovna byla dlouhá pauza, tak jsem vyfotila manžela „jen tak“, ale i tak je tam krásně.
Pak jsme se dali od fontány cestou parkem zase dolů do centra, tady je krásné to, že jste ve středu dění, ale současně v krásném parku, tak jsem to vyfotila.
Na Hlavní třídě jsme si dali jen jeden bramborák, který tam mimochodem dělají moc dobrý a pak kávu. S obědem jsme počítali až „doma“ ve FL.
Docela mne mrzelo, že jsme nikde neviděli reklamu na výstavu miniatur našich vzácných staveb, co mi poradila Otavínka, ale v tom parku, ani v dalším nic takového nebylo a dál to nešlo. Manžel posedával na lavičce každou chvíli a po příjezdu domů jsme šli už jen na pozdní oběd, který byl vlastně i večeří a už byl manžel rád, že si může odpočinout.
Ostatně už v neděli jsme si koupili lahvinku dobrého vínka, která nám na pokoji v lednici vydržela 3 dny, večer jsme si dali vždy jen jednu sklenku, aby se nám dobře spalo.
Další den ráno, tedy v úterý, našel manžel můru. Vyletěla z jeho příruční taštičky, kterou nechal otevřenou. Brrr! Můru tedy opravdu nemusím. Ale co, náladu nám to nezkazilo, byli jsme na tento den objednáni na masáž. Pana maséra už známe, je to opravdu kapacita a řeknu vám, byl to zážitek. On sám říkal, jak tu práci má rád, evidentně má rád i lidi, masíroval nás poctivě za 200 Kč celou půlhodinu každého, mně i odblokoval žebro, namazal chodidla i hlavu, je prostě skvělej! Má pracoviště nejen tady ve FL, ale i v Praze, kde už je 3 dny v týdnu – tedy od soboty do pondělka, ale říkal, že ho nezlanaří, źe zůstane tady. Nadarmo mu tam neříkají „čaroděj“, při odchodu jsme si připadali s manželem, že se vznášíme.
V podvečer jsme se pak šli už jen posadit po krátké procházce na lavičku do parku a nabírali si do zásoby kyslík i na doma.
Jak jsme tam seděli, tak kolem běhali holubi a také takoví ptáci, ale nikdo nevěděl, ani hoteliéři, jak se jmenují. Tak jsem ho pro vás vyfotila.
A uznejte, že tady se relaxovalo opravdu krásně.