Ještě než sem začnu vkládat další fotky, tak bych se ráda krátce zmínila o cenách. Rok od roku je opravdu všechno dražší a dražší. Jak už jsem psala, tak nejen jízdné, ale i pobyt v hotelu, obědy v restauraci a káva. My jsme šli hned první den na oběd do „naší“ restaurace, kde už si nás paní majitelka a servírka pamatuje. Dali jsme si oběd – plněná kuřecí kapsa s bramborem, jedno malé pivo a já tonika a po předložení účtu jsem se nestačila divit. Celkem 370 Kč! Slušné, ne?
Kousek dál je zase kavárna, kam vždy chodíme a káva už tam stojí 23 Kč a každý zákusek je za 24 Kč. Jednotná cena. Takže když jsme se rozšoupli a dali jsme si 2 kávy a každý zákusek, stálo to 94 Kč. To jsou palby, to by jeden nemohl opravdu provozovat každý den, milionáři nejsme 
.
.Ovšem v hotelu jsme mělii zaplacené snídaně formou bufetového typu, já stejně nikdy víc jak jeden rohlík nesnědla, ale bylo toho dost, z čeho jsem si mohla vybrat a ode všeho kousek vzít. Hned na té první snídani nám po té, co jsem snědla už rohlík se vším možným, přinesli hemenex ze 2 vajíček. Jsme zvyklí snídat, ale takhle vydatně tedy ne. I když jsem k tomu snědla ani ne půlku krajíčku chleba, byli jsme najezení tak, že jsme šli na oběd až ve 14,30 hod. A pak už ani nebyla večeře. No, tohle jsme si troufli opravdu jen jednou. Stačilo.
Šli jsme tedy ten den kolem poledne do místního AQUAFÓRA, kde jsme se nechali téměř 2 hodiny masírovat všelijakými proudy za 240 Kč pro oba. Bylo to fajn. Tedy až na to, že při poslední návštěvě loni se manžel nemohl dostat ven, teď zase chvilku zaváhal při vstupování dovnitř a už to nešlo. Ještě že je v recepci vždy pomoc.
Zpátky do hotelu jsme museli doslova doběhnout, protože se rozpršelo. To byl ale jediný déšť, jinak bylo krásně. Šli jsme si dát tedy kávu v našem hotelu, kde byla zase cena vyšší – 25 Kč.
Toto je tedy restaurace v našem hotelu, kam jsme chodili hlavně na snídani. Je vidět, že tam moc lidí není, bývávalo to lepší.
Ale jinak to tam mají moc krásně upravené, tak jsem to vzala napřed na jednu stranu
a pak zase na druhou stranu.
Nakonec mi ještě postála modelem servírka, která napřed nechtěla, že není fotogenická, ale byla opravnu moc příjemná a milá.
No a pak se nabídla servírka, že nám to focení oplatí. Pozor – a vyletěl ptáček!
Po dešti bylo zase krásně a mně to nedalo a znovu jsem si fotila ty kráné mohutné lípy.
Je jen opravdu škoda, že nejdou k fotce přiřadit i ty vůně!
Pokračování příště….