Ve čtvrtek večer a v pátek odpoledne jsem se výjimečně dívala na sportovní kanál v televizi. Proč já? Hokej už moc nemusím, občas s manželem sice kouknu na tenis, fotbal mne vůbec nebere.
Bylo vystoupení cvičenců na Všesokolském sletu. Ve čtvrtek jsem se málem modlila, aby jim přestalo pršet, byli všichni jako zmoklé slepice, ale že by jim to nějak vadilo při cvičení – to ne. Obdivovala jsem doslova všechny, nejvíc mne vždy ale dojmou malé děti. Ty jsou sladké, kouzelné a bezprostřední. Ve cvičení s rodiči to nemělo chybu.
V pátek odpoledne krásně svítilo sluníčko, atmosféra nádherná, cvičení také. Obdivovala jsem hlavně ženy, pánové mi to prominou. Jednak jich v té jedné skladbě bylo nejvíc, téměř 1800 a byly tam i starší cvičenky a také jim to šlo.
Když nastoupili mrňouskové s rodiči, to už jsem si musela pro kapesník. Sem tam bylo vidět i některé tatínky a před těmi jsem tedy pomyslně smekla. Víme, že chlapi na takové cvičení moc nejsou a ještě k tomu s těmi prcky, to muselo dát zabrat.
Byla jsem celá pryč i z těch skladeb. Ti, kteří to vymyslí, pak secvičí a sladí, to jsou opravdoví umělci. Jak se mění rychle tvary a barvy, to je prostě skvělé.
Ale co nemohu pochopit, proč někomu tolik vadila spartakiáda. Vždyť to bylo podobné, jen ve větším a nádhernou atmosféru jsem osobně na jedné spartakiádě zažila také.
Mně se to zkrátka líbí, všem fandím a skládám poklonu a jenom mne mrzí, že jsem si tohle všechno pořádně neuvědomila u posledního Všesokolského sletu, mohla jsem se také aktivně zapojit.
Jedním slovem KRÁSA!
Nedalo mi to a vypůjčila jsem si z webu ČT aspoň tyto obrázky, bylo to perfektní. Ten poslední snímek je ze cvičení seiorů a seniorek, ale jak ti byli šikovní!