Dnes mohu říct, že jsem si hezky pokecala. Opět při čekání na autobus bylo na stanici spousta známých, že jsem nevěděla, s kým dřív povídat. Jedna moje bývalá sousedka a vrstevnice mi popisovala, jak je to krásné, když je prababička. Má už dvě pravnoučátka. Ta to má obráceně. Vnuk se odstěhoval do Brna, zatímco já před lety odsud sem. Byl prý tady na návštěvě s celou rodinou, tak si užila i maličkých dětiček.
Také jsme se potkaly s druhou babičkou našich vnoučat a prohodily pár slov než nám jel autobus.
Odpoledne jsem se zrovna pustila zase do vyklízení šuplíků s papíry a různými doklady, jestli by nebylo něco k likvidaci a zvonil telefon. Ozvala se snacha. Byla tady ve městě a měla asi hodinu a půl čas. Na cestu domů by se to nevyplatilo, tak přišla na kávu. Bylo to takové „intimčo“ povídání jen ve třech, ale také jsme si to všichni užili.
V podvečer jsem se vrátila k počítači a volala mi Kitty na Skype. Prý jen na chvilku, ale nakonec jsme kecaly víc jak půl hodiny a já se dozvěděla zase tolik věcí ze života na farmě! Také jsme se zasmály, když mi líčila ona i její „pan domácí“, jestli mají u nich lidé kohouty nebo ne. Nějak se nemohli shodnout, tak jsem jim navrhla, aby to šli spočítat. Tak uvidíme, jaký bude výsledek.
A vlastně jsem také špatně pochopila Kitty vzkaz, tak to také tímto napravuji. Perníková srdíčka, která popisovala ve svém článku, jak je pověsila sousedce na kliku u vrátek, byla určená pro všechny její oblíbené blogerky. Vlastně Danuška to pochopila hned a obrázek si stáhla a já to činím tedy až nyní. Pozdě, ale přece. Chytrému napověz…
Nápis hlásá: „Jsi báječná ženská!
Děkuji Kitty, vážím si toho, že i já patřím mezi ty „báječné ženské“.