Ráno jsme se vydali trošku projít, hlavně pro chleba. No a také jsem šla vrátit ten nechtěný kredit, který mi omylem v neděli přistál na mém mobilu. Nakonec to vše dobře dopadlo, zahraniční studentka mi ještě pak zprávou poděkovala a omluvila se za způsobené komplikace. Měla jsem radost i já.
Ale jinak nezačalo to dnešní ráno nic moc. Jen jsme sešli schody do přízemí, potkali jsme se se sousedkou. Byla celá pobledlá. Sama začala povídat, jak je na zhroucení. Zde tedy uvádím její krátký příběh i pro poučení.
V sobotu šla k bankomatu, že si vybere peníze. Vyplivlo jí to jen účtenku o stavu jejího konta. Je prý 33 tisíc korun v mínusu. Málem se hned poroučela k zemi, má totiž m.j. i vysoký tlak. Co můžete dělat v sobotu? Nic. Čekat do pondělka.
Tak si hned ráno došla vedle do obchodu pro cigarety, aby prý se uklidnila, než vykročí do té banky. Všelijaké černé scénáře, to bylo to jediné, co ji napadlo. Všichni víme, že jsou na bankomatech leckdy různé čtečky PINů, tak by se nebylo co divit. Ale až tak do mínusu? Slíbila, že pak sdělí, jak dopadla.
Už to tedy vím. Dopadla vlastně ještě dobře. Zavinila si tuto situaci sama. Zapomněla na čas, nevyrovnala včas kontokorent a na malér bylo zaděláno. Teď musí napřed zaplatit cca 35 tisíc a pak pojede dál. No, není lepší si nepůjčovat? Ještě to naroste o úroky. Já vím, že to někdy jinak nejde, ale nechat to dojít tak daleko, to si příště už určitě rozmyslí. No, ještě že to nedopadlo hůř! Myslím zdravotně.
Pak když jsme se vraceli domů, tak jsme se šli podívat na tu naši „tabuli cti“, tedy tam, kde se vyvěšuje parte a další šok. Jeden dlouholetý známý z práce – v 65 letech! Tohle mne vždy odrovná, jednak když je to někdo, koho dobře znám a pak když je mladší než já! To ale nemělo být všechno! Přijdeme na stanici autobusu a tam stojí jeho manželka, jedna moje letitá kolegyně z práce, měli jsme kanceláře na stejné chodbě! Šla jsem k ní, ale ona hned rezolutně prohlásila, abych vůbec nic neříkala. Tak jsem jí ani ruku nepodala, ale ono jí to stejně nedalo a začala vyprávět sama. Já myslím, že je ještě i po těch 3 dnech stále v šoku podle toho, jak se chovala.
V těchto situacích si vlastně ještě více uvědomujeme, že jsme na tomto světě opravdu jen na návštěvě a ještě jsou mnozí z nás na sebe zlí! Proč? K tomuto tématu se hodí skvěle toto moudro, ale nevím od koho je :
V ŽIVOTĚ NEMŮŽE BÝT KAŽDÝ HRDINOU, ALE KAŽDÝ MŮŽE ZŮSTAT ČLOVĚKEM.