Správně jsem měla napsat pejskové a kočičky, protože jich je víc. Můj bráška a švagrová žijí v takové krásné symbióze se zvířátky. Mají tři psy, takové větší – švýcarské salašnické, a aby to bylo do páru tak také tři kočičky, o kterých jsem už také psala. Je-li venku zima nebo ošklivo, jsou doma. Přes noc samozřejmě taky, ale sluch a čich mají v pořádku. Jak se přiblíží nějaký objekt k jejich domku, to je hned rámusu!
Kočičky jsou zatím také doma, protože jsou ještě nedospělé, ne? Občas se sice běhají ven vyvenčit, jak pejsci tak kočičky, ale většinu dne jsou se svými páníčky v obýváku, který je spojený s kuchyní. Chudinka švagrová má stále co uklízet, co si budeme povídat. Ale postaráno je o ně přímo výborně! Oba dva svá zvířátka milují a oni jim to oplácí stejně!
Mám tady pár fotek, které jsem dostala z Vánoc, pod stromečkem prý bylo nejvíce dárků pro pejsky a kočičky, jen nevím, jak si každý ten svůj dárek poznal. Prý by to dokázali i rozbalit, ale to by to asi vypadalo podstatně hůř.
Maminka sedí a čeká a jeden pejsek už taky načuhuje.
Čichám, čichám, tady bude určitě něco pro mne!
Jak koukám, už se přidala i kočička, ta nejmladší.
A zavolala další kočičku…
a už je tam i ta poslední! Hurá! Kdo dřív ty dárky asi najde?
Maminka už má naděleno. Kočičky už asi taky, protože si spokojeně chrupkají u maminky. Jsou jen dvě, protože ta třetí není takový mazlík.
A první pejsek se už uklidil na „místečko“, kde je mu asi nejlíp. Obvykle tam bývají dva a ten třetí v křesle! Hlavně, že každý ví, kde má své místo, myslím i brášku se švagrovou. Není to paráda?