V rámci pořád ještě vánočních setkávání jsem se včera vydala na návštěvu k mamince. Protože se tam jinak nedostanu než autem s některým z mých dětí, tak jsme se včera vydali se synem, snachou a vnukem Lukášem.
Měl u mne jedno velké plus, že se dobrovolně chtěl trmácet ve svých 17 letech s rodiči a babičkou za prababičkou. Samozřejmě jsme vezli mamince také aspoň drobné dárky, protože stejně jako my dětem, tak i ona kladla všem na srdce, že už nic nepotřebuje, abychom jí nic nekupovali, že to, co by chtěla, jí nikdo dát nemůže – to je zrak. Už vidí na to jedno oko opravdu minimálně, proto jsme se snažili jí i v rámci návštěvy pomoci s tím, co zrovna potřebovala. Nakonec ale uznala, že to nebyly žádné věci, které by někde postavila do kouta nebo vyhodila, ale samé užitečné věci. Však co mi to dalo práce je vymyslet nejen pro sebe, ale i pro děti, protože jak by ony mohly vědět, ne?
Přivezla jsem jí ještě půlku vánočky, kousky štrúdlu i cukroví. Protože ona si vždy zakládala na tom, že musí každého, kdo k ní přijde nebo přijede byť jen na chvíli, sama pohostit, má to teď těžké, tak jsem jí tohle všechno dala. Tak. A pak to bylo všechno její a ona mohla hostit návštěvu. Sice to nebrala s nadšením, ale bylo to tak dobře, ne?
Stačili jsme si všichni i trochu popovídat u kafíčka a sladkého pohoštění.
Syn si při poslední návštěvě nejvíce oblíbil tuhle černou kočičku. Ona je také nejvíc mazlivá tak byla určitě u něho na klíně moc spokojená. Když jsem je vyfotila, tak syn pronesl ke kočičce“ „Tak a zítra jsi na blogu“ a měl pravdu!
Tady jsou ještě jednou, ale je tu vidět i maminka, zrovna dojedla vánočku a prý byla moc dobrá. 
To byl úspěch! Podařilo se mi vyfotit se synem i snachu (krásně se zrovna usmívá) a vnuka Lukáše.
Pak přišel synovec, který jediný byl doma, švagrová i bráška byli v práci. A synovec, který se jmenuje také Lukáš, ten mi udělal velkou radost! Podívejte se jakou!
Škoda, že ta cedulka není čitelná, ale já ji pro vás přepíši. Cituji: „JEŽKOVY VOČI“. Původ spojení lze vysvětlit takto: z důvodu nevzíti boží jméno nadarmo při známém: „Ježíšikriste“ bylo nutno počáteční jež doplnit tak, že vzniklo spojení ježkovy voči. (Zdroj: Ústav pro jazyk český). No vida a hned je jasno!
Studuje v Praze a říkal mi, že šel kolem jednoho obchodu, kde uviděl tohoto ježečka. Protože ví, že je sbírám a už jsem od něj jednoho dostala k mému letošnímu jubileu, tak neváhal a řekl, že toho musí pro nás koupit! A udělal dobře, něco takového jsem opravdu ještě neviděla!