Přiznávám, že jsem ukradla nápad Ivetce. Tímto se omlouvám, ale nedalo mi to, abych si také nezavzpomínala na ty krásné školní roky. Vím, že školáci se budou divit, co tak krásného bylo na škole, ale oni to pochopí mnohem později.
Ano, měla jsem také jako všichni mí vrstevníci, památníček. Ten můj se jmenoval : VZPOMÍNKY NA ŠKOLU.
Je vidět, že už je hodně ošoupaný, ale pořád je mi líto, že bych ho vyhodila. Začala jsem s ním na nižším stupni základní školy v roce 1951.
Toto věnování je velmi špatně čitelné, ono je to malé písmo i zde v památníku, proto si dovoluji doslovnou citaci :
Přes odlišnou povahu Tě mám, Libuško, rád. Na Tvoje dívčí vrtochy moc nedbám, sama se jim někdy jen zasměješ. Ale líbí se mi u Tebe přímost. A pak Tvoje úcta k rodičům. Nemívají ji často dívky Tvého založení. Správně jednáš. Vždy si mysli, že na Tebe pohlíží tatínek a maminka – a jistě budešt jednat jak možno správně, čestně.
Tvůj učitel Stanislav Neživný
Za chvíli po napsání horních řádků jsem našel v knize tuto pěknou větu, kterou Ti připisuji pro potěšení, vždyť Ty patříš mezi ty pracovité :
„Život činný v pravdě život jest, zahálka hrob člověka za živa.“ (Komenský)
Toto je tedy přepsáno z památníku. Až se červenám, ale není to krásné? To už jsem byla v 8. třídě a povinná školní docházka tímto končila.
A tohle mi jako jediná tetička napsala nejstarší sestra mé maminky, se kterou jsme se nejvíce viděli a měla jsem ji také moc ráda.
Tato kresba se mi z celého památníku nejvíc líbila. To není ale od spolužačky, ale od mé cvičitelky ze Sokola, která nebyla zase o tolik starší. Později jsme si tykaly už jako kamarádky.
Tuto památku jsem oskenovala proto, že se mi zdála z pozice desetiletých jako nejhezčí, neokopírovaná. A také jsem s touto spolužačkou hodně prožila. V době, když jsem byla nemocná, tak mě hodně pomohla.
Nemohu ani zapomenout na mou třídní učitelku na nižším stupni, kterou jsme všichni milovali a která pak dělala třídní i mé sestře. Také ji měla ráda.
Teď si určitě řeknete, že tohle není vzpomínka na školu. Co tedy dělá v mém památníčku kresba od mého vnoučka? Moc mi chtěl sem něco namalovat. Datum tam není, ale už určitě chodil do školy, když uměl psát, ale ne moc dlouho. Trefná kresba, ne? To byl jeho nápad a mně se moc líbil.
Tak jsem si po víc jak půl století zavzpomínala na základní školu. Bylo to hezké!