Už jsem psala o tom, že manžel má dnes narozeniny, už jsme to také oslavili v kruhu rodinném, takže tyto vzpomínkové fotografie jsou dodatečným dárkem ode mne, můj milý Otakárku!
Vzadu na fotce je napsáno, že je to fotografováno v roce 1938, to bylo manželovi 5 let a kousek a šel už do školy!
Píše se rok 1942, manžel je ten kluk vpravo, už tehdy nosil kravatu a vydrželo mu to dodnes. V kočárku jeho malá sestra a samozřejmě rodiče. A kde jsou? Byli ve Stromovce v Praze, kde tenkrát bydleli. Proto se tam tak rád vrací.
Už jsme v roce 1950, tady jako dorostenec – fotbalista.
Už je z něho voják. Ale vojnu měl dobrou, byl poddůstojník a hrál fotbal, takže pohodička.
Tak už je po vojně, fotbal se hraje dál. To je rok 1957, manžel tenkrát už hrál jen za Čechii Litvínov a stojí jako pátý zleva.
Tady se frajer nechal vyfotit nevím kde, že také umí vzít za práci. 
A tady nemusel nic ukazovat, vyučil se vuklanizérem a pracoval celá léta v chemičce na pracovišti, ve zhoršeném prostředí. Smrady a pachy a navíc lepidlo, kterým museli lepit pásy, to bylo něco.
Toto je fotka z naší první návštěvy u mé sestry v Brně. Bylo to krátce po naší svatbě a švagr nás zvěčnil.
Rok 1982. Manželovi bylo tento rok padesát a dostali jsme dovolenou v Brdech. To byla tedy dovolená! Hrůza! V chatičkách byly nějaké mušky, které nás žraly a nebyly to jen mušky. Ale parta tam byla dobrá. Tedy hlavně pro manžela, měl kolem sebe samé ženské. Ta dívka vpředu je dcera, já stojím úplně vpravo a manžel je vzadu.
Dřív jsme spolu také chodívali rádi a hodně tančit. Jo, kdepak ty loňské sněhy jsou. Toto byla nějaká firemní akce.
A co jsme se najezdili na všelijaké dovolené i v tuzemsku! Toto je fotka z hotelu Pyramida Praha asi začátkem devadesátých let. Tam jsme byli celkem pětkrát, ale jen do té doby, než z toho udělali „něco lepšího“. Na ty ceny už jsme neměli.
Vzpomínání tedy končím a přeji hodně zdraví!