Zde jsou některá moudra, která jsem si opsala z emailů, které mi došly :
Nehledej krásu, je klamavá. Nehledej bohatství. Bohatství je pominutelné. Hledej někoho, kdo tě umí rozesmát. Protože stačí jeden úsměv, aby se tvůj pochmurný den vyjasnil
Pracuj, jako když nepotřebuješ peníze.
Miluj, jako bys nebyl nikdy klamán.
Tancuj, jako by se nikdo nedíval.
Zpívej, jako by nikdo neposlouchal.
Žij, jako by byl ráj na Zemi.
Štěstí je to jediné, co potřebujeme k životu.
Ostatní věci jsou už jen otázkou toho, jak velké bylo štěstí.
Na začátku přišlo slovo, hned po něm přišlo porozumění.
I poušť někde skrývá studnu.
Člověk se potřebuje bavit, potřebuje si hrát.
A co je nejdůležitější, potřebuje se smát.
Rozhodla jsem se, že budu žít věčně a umřu jenom kdyby mi to nevyšlo.
A ještě aspoň dvě perličky z tohoto týdne u nás doma :
VÝHRA
Manžel si kupuje denně noviny, tedy spíše „drbnu“ už dlouhá léta. Občas proto, aby byli nejčtenější, si do nich přidají stírací kartu. Manžel poctivě denně stírá čísla, která vychází a pořád si říká, že zase to nevyšlo.
V pátek slyším : „Mohu ti něco říct?“ Koukni, vyhráli jsme padesát tisíc! Kouknu a opravdu vidím tři setřené symboly v tomto políčku. Ne, že bych nějak vyskakovala, uvažovala jsem racionálně. Ihned jsem šla zavolat na uvedené telefonní číslo. Kupodivu jsem se hned dovolala a říkala, že jsme asi vyhráli.
No, nebudu zde tlumočit celý rozhovor, zkrátka manžel setřel omylem jedno políčko, které neměl a tak bylo po radosti. Bylo vidět, že mne intuice nezklamala. Jinak bych byla si zklamaná, ale mně to ani nepřišlo.
SKLERÓZA
Pozoruji na sobě, že už asi také začínám mít tu „nemoc od skla“ jak jí trefně nazývá jedna moje blogová kamarádka.
Manžel si denně vaří čaj na cukrovku, který se má louhovat dvacet minut. Většinou jsme si vzpomněli pozdě, proto natahuji minutník. Manžel už seděl za stolem, já ještě ne, když zazvonil budíček. Říkám, manželovi, aby nevstával, že ještě stojím, tak ten sáček z čaje vyndám. Otočím se, dokončím, co jsem předtím dělala a sednu si k snídani.
Co myslíte? Ano, bohužel. Až po snídani vidím, že si manžel vyndavá sáček z čaje. Je to možné, abych OKAMŽITĚ zapomněla? To už jsem na tom asi hodně zle, co?
Takže tahle se spolu nenudíme. Ale jinak jsme v pohodě.