Také by se tento můj článek mohl jmenovat – Hujerovic stárnou. No, stárneme jen my, o dvě generace starší, ale vnoučata, ta přece dospívají, ne? Ale tak nějak to bude.
V poslední době se nějak rapidně snižuje frekvence našich společných posezení, či oslav, je jedno, jak to nazveme.
V červenci jsem měla svátek já, děti byly na prázdninách. V srpnu, když měl svátek manžel, pro změnu opět byly děti na nějakých prázdninových aktivitách a tak jsme se nesešli. Není o to, něco slavit, ale posedět si všichni spolu, pokecat a trošku je všechny pohostit. Ještě jen podotknu, že děti nám popřát nezapomněly!
Tak jsem dětem v září říkala, že když jsme se nesešli na ty naše jmeniny, že se sejdeme mimo termín, „jen tak“, aby si třeba nemysleli, že na nich chci šetřit, když jsem jim nepřipravila už dvakrát žádné pohoštění. Souhlas jsem měla, ale…. ne a ne najít nějaký vhodný termín. Myslím, že pokaždé se to někomu nehodilo, v týdnu nic moc nelze, všichni mají povinnosti.
No dobrá, řekla jsem si, tak to přehodíme na říjen. Ale to se už vůbec nenašlo žádné vhodné datum. Naši „bowlingáři“ mají každý týden nějaké důležité turnaje, tento víkend třeba byli v Olomouci oba dva dny. A to nemluvím o tom, že MUSÍME absolvovat minimálně tři sezení tento měsíc avizovaná.
My budeme mít to naše výročí svatby – kulaté, teď v sobotu je Terezy a hned pak v úterý Lukáše a naše jediná snacha má letos velké jubileum! A co teď? No to jsem taky zvědavá, jak to všechno dopadne, doufám, že to naši mladí nebudou chtít „sfouknout“ najednou! S tím už tedy předem nesouhlasím!
Dnes je venku už opravdový podzim a ještě k tomu ošklivý, protože od rána prší, jak by nám bylo hezky u společného stolu s pohoštěním a povídáním krásných historek! Ale co, budu věřit, že to nějak dopadne, co mi také jiného zbývá, že? Samozřejmě dám pak vědět.