Musím se přiznat, že moc ráda čtu články všech mých blogoových přátel a známých a většinou se od srdce zasměji, někdy se přímo řehtám. Často mám také plnou pusu slin, to když čtu jaké dobrůtky si připravujete k obědu, ke kávičce nebo prostě jen tak.
Často se také inspiruji nápady, jaké máte šikovné ručičky, co všechno umíte, o čem jsem třeba před tím nikdy ani neslyšela.
Nebo také prostě si jen tak připomenu důležitá výročí či významné dny, na které jsou tady také různá upozornění.
Také si ráda přečtu různé rady a doporučení jak se vyléčit z neduhů nebo nemocí.
Přímo se kochám čtením o vašich dětech či vnoučatech, jak jsou šikovná a co všechno se jim daří. To mám také moc ráda.
V neposlední řadě se směji vtipům, hlavně těm, které jsem neznala a jsou opravdu moc dobré.
Čtu také ráda vaše povídky, příběhy ze života nebo příspěvky k různým tématům týdne.
Ještě také nesmím zapomenout na krásné fotky kytiček z vašich zahrádek a v neposlední řadě i fotky z výletů v naší krásné vlasti a zjišťuji, co všechno jsem v životě nestihla, ale aspoň tady jsem mohla virtuálně navštívit různé hrady a zámky, naše památky.
Tohle všechno mám opravdu moc ráda. Bohužel, moc špatně prožívám něčí neštěstí. Za tu poměrně krátkou dobu, co čtu pravidelně blogy svých přátel a známých se bohužel už stalo několik takových smutných událostí.
Myslím, že jsem osoba empatická a proto mi vždy ukápne slzička i za člověka, kterého jsem já neznala, ale znali jste ho dobře vy. Už jsem zde za ten krátký čas zažila, že dvěma blogerkám zemřela maminka a dvěma manžel. Bohužel, je to život, i když někdy dost krutý.
Jsem ráda, že jsme tady my všichni pro sebe, abychom aspoň slovem pomohli nebo utěšili a já za sebe zase říkám, že jsem moc ráda, že vás všechny mám a doufám, že tu bolest ještě dlouhý čas nepoznám.