Včera jsem byla na odběru krve na pracovišti, kde jsem byla po prvé. Velice příjemná sestřička, která mi vysekla hned několik poklon. Jakože jak dobře vypadám, že se určitě v mém narození spletli a tak, a při té příležitosti mi odebrala krev tam, kde jsem ji doporučila. Nemám totiž žádné žíly odjakživa a v poslední době se podařil odběr jen na levé ruce v ohybu lokte.
Sestřičce se to také hned povedlo, nic jsem necítila, odešla jsem spokojená. Ale už na cestě po nákupech, kam jsme s manželem pokračovali, jsem si říkala, co mne může na té ruce bolet.
Přišla jsem na to až doma. Tedy řeknu vám, jak jsem stará, tak tohle se mi ještě nestalo a ani jsem neslyšela o nikom, kdo by mě takové problémy. Když jsem si totiž z ruky sundala náplast, koukám a vidím, že mám vedle toho vpichu bouli jako hrom! Bouli, která bolí, že se jí nemohu ani dotknout.
Jak je to možné? Přemýšlela jsem, co bylo jiného tam než jinde. Nevím, jestli to mělo vliv, ale sestřička mi řekla, ať si mačkám ten vpich, ale na rozdíl od jiné mi tu ruku natáhla, ne skrčila a chvíli počkala a pak mi dala náplast.
Včera jsem si celý den tuto ruku ledovala, bolest ustoupila, ale bohužel, ještě dnes tam bouli mám, i když o malinko menší. Ale věřím, že to bude už dobré.
Tak nevím opravdu, co si mám o tom myslet. Že bych byla takový bolestínek to určitě ne a na odběry chodím léta, nic to se mnou nedělá. Je pravda, že na tom nejsem jako Alenka, ale vidět to nemusím.
Ještě jeden bonus na závěr. Sestřička mi vyprávěla, že tam má pacienty, kteří hned problémy jako omdlívání hlásí a hned je položí na lůžko. Nedávno prý tam přišel jeden, tak s ním u toho povídala, co jako dělá. Prý studuje. Tak se zeptala co studuje a on jí řekl : MEDICÍNU! To jsem tedy zvědavá, jestli jednou bude doktor nebo ne!?