HODY, HODY, DOPROVODY

Ráda vzpomínám a v poslední době jsem vzpomínala na hody. Ten, kdo něco ví o Moravě, ví také co pro obec znamenají hody. U nás, v Hrušovanech u Brna, kde jsem léta žila, tak bývaly vždy třetí nedělí v srpnu a letos to bylo 21. 8. Koukám občas na web této obce, abych se dověděla co je tam nového, nejen, že jsem tam žila i pracovala, ale roky jsem tam jezdila za rodiči.
Tak tohle byla dost důležitá etapa v mém životě. Každý, kdo o hodech něco ví, tak také ví, jaká je to pocta, nebo aspoň tenkrát byla, když si mládež vybere na hody svou první stárku! Mně bylo tenkrát jen 16 let, dost mladá na tuto poctu, ale vybrali si mne a myslím, že jsem se toho zhostila celkem dobře.
Ten mladík vedle mne, to byl můj stárek, který se do mne i zamiloval a i když jsem mu nedávala žádné naděje, stejně to nevzdával dokud jsem byla svobodná. Průvod chodil vždy po obci a pro první nebo hlavní stárku, jak se to říkalo, šel celý průvod se všemi krojovanými páry, kapelou a ostatními lidmi až k nám domů. To jsme tenkrát bydleli ještě v pronajatém domku, maminka s tatínkem museli všechny pohostit dobrým pitím, většinou vínem a taky malinkými koláčky a cukrovím. Vím, že jsme měli tenkrát s maminkou hodně práce, než jsme to připravily, ale myslím, že se všechno povedlo, jak mělo. Já vyšla přivítat nejen „mého“ stárka, ale všechny před dům, pamatuji se, že jsem zvedla ruku (jako když se šroubují ty žárovky), zajuchala a byla jejich! Opravdu mám moc krásné vzpomínky a vše dodnes vidím před sebou!
Tady je fotka všech nás, děvčat, kluci se tenkrát fotili zvlášť.
No a taky jsme všichni společně, všichni stárci spárovaní, pak jsme u nás v sokolovně na dvoře zatančili kolem májky Moravskou besedu a hody mohly začít! Někdy to trvalo i dva dny, jak se moc hodovalo, ale nepamatuji se, že by se někdo někdy tak opil, že by o sobě nevěděl nebo vyváděl nějaké „lumpárny“ nebo násilí.
Toto jsou tedy mé vzpomínky na hrušovanské hody. Krásné vzpomínky. Proto jsem se také dnes „zašla“ podívat na fotogalerii z těch letošních a některé fotky z galerie pana Valouška z Hrušovan jsem stáhla sem i pro vás, abyste tu nádheru viděli v barvě. Tenkrát, v roce 1957, když jsem já byla první stárkou, to ještě barevné fotky nebyly.
Napřed se vždy musí postavit pořádná májka, kolem které se pak tančí ta beseda. Tahle je opravdu parádní.
Tady už stárky i stárci tančí besedu na dvoře zdejší sokolovny. Už tenkrát se tam tančilo.
Také jsem sem vložila foto jednoho páru, to abyste viděli v barvě a zblízka ty nádherné kroje.
A tohle je velké příjemné překvapení i pro mne. Tolik párů stárků, tak to za nás nebývalo. Je vidět, že o tuto tradici je pořád zájem. A to jsem moc ráda.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *