Je to, bohužel, tak. Vidím to v televizi, slyším kde všude prší nebo pršelo a tady je tak dusno, že by se dal vzduch krájet. Úplně bez kyslíku. Nepršelo už aspoň 3 dny. Nejen, že se nehodí v tom vedru něco dělat, ale já jsem si ještě ráno stoupla k žehlícímu prknu a žehlila a žehlila, že jsem se pak mohla jít napřed vyždímat a pak znovu osprchovat. Ale zvládla jsem to a to se mi ulevilo! Ono to totiž zase dnes vypadá, že ty bouřky šly v uctivé vzdálenosti kolem nás.
Syn nás dnes pozval k nim na zahradu, když už byli výjimečně doma a ne na bowlingovém turnaji, tam se sedělo dobře do té doby, dokud na nás zase nepražilo sluníčko. Ale bylo tam rozhodně hezky, lépe než doma. Tak jsem provětrala zase foťák a mám nějaké snímky od nich ze zahrady, kterou mají vedle svého domu opravdu jen na posezení, pár stromů a kytek, ale jinak ta zeleň, ta opravdu uklidňuje.
Kam se podíváte, všude zeleň.
Všechny fotky mi udělal vnuk Lukáš z okna svého pokoje, jen aby se nemusel fotit on. Jo, to je jiné bydlení než ve městě!
Tady jsme seděli, tedy teď zrovna ne, trhali jsme si domů třešně.
Uhlehčili jsme trošku tomu stromu, chudinka, má větve plné třešní až na zem! Přijďte si natrhat! Pro všechny je dost! A jsou slaďoučké a bez červů!
Tak to je pohled na Horní Jiřetín. Ten, o který je pořád tahanice – zbourat, nezbourat? Je dole prý dost uhlí! Ale není to škoda? A kdo má zase dýchat ten prach?
Ještě jeden krásný pohled na kvetoucí kytičky
na jednu kočičku, které už je 9 let a pořád byla kolem nás, aby ji někdo hladil a drbal.
Ta druhá se zase pořád povalovala v trávě, ale také je asi nejraději v blízkosti lidí.
A to je Cézar. Bydlí hled ve vedlejším domě u maminky mé snachy. Tomu pravidelně schovávám dobrůtky jako jsou kosti a kůže z kuřete, ale také prý miluje náš chleba. Moc nám ho nezbývá, jen občas nějaká malá patka, ale tu prý musí hned sežrat.
Tak to bylo kousek přírody, kde nám bylo dnes dobře.