Myslíte si jistě, že je to hloupost, ale bylo by to hezké, ne? Taková krásně zasněžená krajina, stromy ojíněné, sněhu tak akorát ….
Ale bohužel. Manžel má dnes narozeniny a protože tradičně již ode mne nic nechce, protože prý nic nepotřebuje a na druhé straně to, co by potřeboval – tedy zdraví – to mu dát nemohu, tak jsem si aspoň myslela, že by mohla už přijít ta očekávaná PRVNÍ VLOČKA sněhu a měl by takovou krásnou romantiku k narozeninám. Zase to nevyšlo. Tedy nejen mně, ale i Martinovi, taky nechal toho svého příslovečného „bílého koně“ někde hodně vzadu.
Jenom doufám, že až přijde ta první vločka a pochopitelně sebou vezme i hodně svých dalších kamarádek, že zase brzy neskončí jako ta hodně ošklivá „slaná břečka“, kterou tedy ale vůbec nemusím a myslím, že je nás víc.
Teď už budeme jen doufat, že ta romantika se dostaví aspoň na ty Vánoce, ta vždy tu vánoční atmosféru ještě umocňuje a zvlášť pro děti znamená hodně radosti. No a pro sportovce, tedy hlavně pro lyžaře, samozřejmě taky.
Nezbývá než čekat a doufat. Kdo čeká, ten se zpravidla dočká.