Tak už jsem v roce 2001. Také tento rok jsme jeli se „starou“ partou na poznávací zájezd, tentokrát do Itálie. Navštívili jsme Benátky, tam v první řadě náměstí Svatého Marka
Ano, tady je krásně vidět i s těmi jejich pověstnými holuby. Prošli jsme se po městě, navštívili jsme i přístaviště gondol, opravdu bylo na co koukat.
Pak jsme jeli do Říma. Samozřejmě jsme navštívili KOLOSEUM, FÓRUM ROMANUM, pomník krále Viktora Emanuela, Oltář vlasti, FONTÁNU DE TREI, MAUSOLEUM – pohřebiště z 2. století a nakonec VATIKÁN – CHRÁM SVATÉHO PETRA. Snad do smrti nezapomenu na ty běhy, jen si člověk chtěl zavázat tkaničku, už tu běžící partu musel dobíhat. Naše vedoucí se opravdu snažila, ale pro nás oba už to bylo nad lidské síly. Pamatuji si, jak jsem si v tom Vatikánu sedla na ten plac před chrámem na schody a myslela jsem, že už nedojdu zpátky na ubytovnu. Ani prášky na bolest moc nezabíraly, zkrátka jsme asi přecenili své síly, nebo spíš jsme nepočítali s manželem s tím, že to bude tak náročné! Další den jsme ještě byli ve Florencii, kde jsem vyfotila mého manžela pod známou sochou Davida.
Pak jsme si ještě prohlédli SANTA CROSS DÓM, Mojžíšovo náměstí a tamnější chrám. Myslela jsem, že už to byl opravdu náš poslední poznávací zájezd do ciziny.
Tento rok byl důležitý mezník už proto, že jsem slavila jubileum, no ženy sice neříkají svůj věk, ale já už jsem tady na sebe toho „proflákla“ tolik, že říci, že mi bylo 60, to už je maličkost.
A tady je jedno památné foto. Moje maličkost s manželem a vnoučaty.
No a také tento rok jsme jeli do lázní. Tedy zase byly zase jenom příspěvkové, ale aspoň nějaká údržba, že? A také se říká, že kdo byl jednou v Jáchymově, už nikam jinam jezdit nemá, protože tam je taková agresivnější léčba, tak jsme jeli znovu tam. A také jsem našla fotku těch „mlýnků“, jak jsem psala posledně, že kdo jde k nim, tak se tam zase vrátí, tak na tyhle nejde zapomenout. Manžel chtěl jít hodně k potůčku, a protože to tam je samý kámen, nebylo to vůbec nic zvláštního, když „zahučel“ do potoka. Ještě, že se mu nic nestalo, ta trocha vody v botách, to nic nebylo.
Ano, tady je foto.
Vůbec nechápu, jak jsme to mohli zvládnout, ale zvládli, jeli jsme ještě jednou tento rok autobusem do Itálie. Na poznávačce jsme už byli, tak jsme se zase vydali s rodinou k moři a tentokrát jsme jeli do letoviska Martinsicuro – neboli Palmová riviéra. Jé, tam bylo krásně, do moře jsme přeběhli jen v plavkách, protože jsme ho měli přes silnici, počasí také nemělo chybu, byli jsme zase kompletní Hujerovic, tak co si víc přát. Prostě paráda.
Tady je vidět čisté a krásné moře a my, tedy jen naše malá část.
Tento rok se o prázdninách přestěhoval také můj bratr z jižní Moravy do západních Čech. Tak jsme se tam jeli na tu jeho „chaloupku“ podívat. Moc hezké, s bazénem, se zahradou, se zvířátky, s lesem za humny a i houby tam rostly.
Tak to je aspoň vidět kousek zahrady, opravdu je tam hezky, ale já bych to viděla jen tak na dovolenou. Jinak ne. Je to totiž jen taková malá vesnička, kde není vůbec NIC. Autobus do města jezdí jen v době, kdy chodí děti do školy a asi 2 x denně, tedy bez auta vyloučeno, ale hezky tam je.