DĚKUJI VŠEM

Musím se kajícně přiznat, že tedy od včerejška jsem zase o rok starší a už to opravdu není žádná sláva, ale stále jsem optimista, smířená se vším i nepřijemným, co mi život nachystal a když je mi zle nebo se něco nepříjemného přihodí, vždy si řeknu, že může být hůř a když nejde o život…
Proto jsem byla včera spokojená, i když k oslavě ty moje narozky už vůbec nejsou a manžel byl od neděle moc nepoužitelný, já jsem hlásila, že „leží v komoře, nožky má nahoře…“, ale doufám, že už se zase vše v dobré obrátilo a ta jakási střevní viróza je za námi. Tak jsme si včera nemohli dát ani slavnostní oběd, ani zákusek, ani nějakou dobrůtku k večeři, natož nějaký alkohol. Ten už téměř nekonzumujeme, i když včera byla mimořádná událost, ale jak je vidět, přežili jsme to.
Byla jsem hlavně moc šťastná a moc dojatá, kolik gratulantů si na mě vzpomnělo, kolik jich nezapomnělo a jsem si vědoma i toho, že díky „moderní komunikaci“, tedy hlavně mobilu, emailu i FB jsem měla těch přáníček víc, než když jsem dostávala jenom pohledy či osobní přání. To, že si na mne vždy vzpomene moje vlastní přímá rodina, s tím nesobecky počítám, ale že si na mne vzpomněli i moji nedávno nalezení bratránci, děti od sestřenice, manželka synovce, dokonce i sousedé, to bylo milé překvapení! A tak přesto, že jsem měla radost, jsem slzela a přesto, že manžel nebyl ve své kůži, koupil mi kytičku a přesto, že jsem neměla žádnou hostinu, bylo mi krásně! Děkuji všem, kteří na mne nezapomněli! Čím je člověk starší, tím méně mu stačí ke štěstí a spokojenosti a umí se radovat i z maličkostí. A to je dobře.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *