Tak jsem se zase po čase rozhodla vložit na můj blog pár mých vzpomínek. Před Vánocemi se mi to nějak nehodilo, tak teď je zase pokračování.
Tuto fotku jsem tenkrát věnovala mým rodičům i s věnováním. Tedy myslím v době před operací a mým definitivním rozchodem s manželem.
Ještě než budu pokračovat další kapitolou, tak se vrátím o kousek zpátky – tedy do léta roku 1970. To bylo synovi 8 a dceři 3 roky. Peníze jsem sice neměla, ale protože bylo o mně známo, že umím šetřit, tak jsem šetřila. Musím ještě připomenout, že tenkrát byly podnikové rekreace a ty byly opravdu „za babku“. Naše fabrika měla tenkrát rekreaci v Bulharsku u moře ve stanech, ale v těch s podlahou, plným vybavením na spaní, na vaření včetně nádobí a vařiče na propan-butan, pochopitelně bez stravy, ale bylo to letecky a za fantastickou cenu. Když si spočítám, že jsem tenkrát platila asi 1300 Kčs snad už včetně výměny, ale to nevím přesně, plat byl asi tak kolem 2000 Kčs hrubého, tak to byla opravdu výborná cena a škoda jí nevyužít. Podařilo se mi, že jsem letěla tenkrát sama s dětmi do Bulharska – přesně do Arkutina. Dodnes na to děti rády vzpomínají a já obdivuji sama sebe, jednak při té výši peněz, co jsem měsíčně brala, byla s nimi sama a troufla si i sama s nimi letět letadlem (to už jsem se jistila prášky), tak mám ze sebe ještě dnes radost. A užili jsme si to tam opravdu všichni. Sice jsem musela každý den vařit, ale jídla byla vymyšlena vždy tak šikovně, že to ani dlouho netrvalo a hlavní suroviny jsme si přivezli sebou. Bohužel, žádné fotky z této dovolené nemám, kde bych vzala v té době na fotoaparát! Ale vzpomínky, ty nám zůstaly.
No a budu pokračovat tím, jak jsem šla po uzdravení po operaci na taneček! Dohnal mě vlastně k tomu můj exmanžel, tak jsem to zkusila, jestli už opravdu nejsem použitelná. No, šly jsme spolu, když jsme zabezpečily děti a já hned „chytla“ tanečníka. Docela dobře vypadal, byl na mne milý, tak jsem si řekla, proč ne. Hned na druhý den jsme si domluvili schůzku, ale venku na procházce, já měla děti sebou, aby bylo hned ze začátku jasno. Později jsem zjistila, že byl o 4 roky mladší, i když mi všichni říkali, že to tak nevypadalo. Děti mu nevadily, dcera měla jméno jako on (tedy ženská obdoba) a tak mě brzy seznámil i se svými rodiči, kteří byli opravdu fantastičtí. Moc ráda na ně vzpomínám, ještě teď si kolikrát vzpomenu, ale jen v dobrém. Začali jsme tedy spolu chodit koncem února 1971, což je důležité datum. V květnu jsem dostala lázně, tak jsem jela na 3 týdny do Karlových Varů, ON se tam přijel za mnou podívat, bylo to fajn. No a nějak v létě toho roku jsem poznala svého nynějšího manžela. Věděl o mé vážné známosti, sám byl ženatý, stále se mě snažil doprovázet aspoň z práce domů, někdy i do práce, když si vystihl, kterou dobu chodím a „lanařil“ mě na kávu. Marně. Viděla jsem jen toho svého, no, zamilovala jsem se. Tak jsme se s ničím nepárali, dcera měla 4 roky, syn 9 a my se po 7 měsících – tedy v září 1971 brali.
Tak to jsme na Radnici v Litvínově a
tady jsme u nás doma, už asi po obědě a s námi naše maminky – moje maminka je u ženicha a jeho maminka u mne. Jo, tenkrát, to mi bylo hej!
Byla to celkem malá svatba, jen rodina a měli jsme ji doma. Děti byly spokojené a po krátké době tomu mému č. 2 začaly říkat táto, protože jejich vlastní o ně zájem neměl. Nakonec se opravdu oženil až po mně a to v prosinci téhož roku.