Tak jsem minule dopsala povídání o posledním z naší ságy, ale nevím, jestli ještě něco občas jen tak „nepřihodím“. Jako např. teď. Nedá mi to, abych sem nešoupla nějaké fotky ze společných oslav, dovolených atd. Tak jdu na to :
Tak tohle je už hodně „stará“ fotka, to je koneckonců vidět na dětech, že? To jsme byli vlastně prvně na takové zkušební mini dovolené, tuším že to bylo v roce 1994 v září. Chtěli jsme si zkusit, jak nám to spolu půjde, než si někam vyjedeme na delší dobu. Toto bylo jen na víkend, tedy pátek – neděle v rekreačním středisku Chemických závodů v Borném. A jak je vidět, tak nám tam spolu bylo fajn, proto jsme další roky pokračovali.
I toto je snímek ze společné akce. To slavilo vnoučátko od syna a na tomto obrázku ještě evidentně někdo chybí. Min. 3 lidé. Hezké, že? Všichni se poznáte?
No a to je jeden z poslední zahraniční dovolené od moře v Itálii, jistě uznáte, že to byla paráda. K naší Hujerovic rodince tenkrát taky patřili společní známí. Moc rádi na Itálii vzpomínáme. Bohužel zdravotní důvody už nám, seniorům, nedovolí ještě někdy tuto cestu absolvovat.
No a toto už je určitě ta poslední dovolelná v Bibione. Tam jsem poznala, jak mají hezkou lékařskou pohotovost a cesta domů autobusem byla fakt utrpení. Ale všechno zlé je k něčemu dobré. Zase jsem poznala, že mám zlatou rodinu! Tak se o mě báli a VŠICHNI mi pomáhali, když jsem byla téměř nepohyblivá, až jsem z toho byla dost dojatá. Škoda jen, že už nebude žádné příště. My s dědou s těmi našimi problémy, myslím hlavně zdravotními, ale i jiné samozřejmě máme, už tak sami dva někam blízko a ne moc dlouho. Ach jo, ale vzpomínky – krásné vzpomínky – nám zůstanou!