Tak jsem se poslední dva dny dost nasmála a nedá mi to se o to nepodělit. No a jak začít? Nejlépe od začátku.
Naše rodina jako správní „Hujerovic“ slaví všechny narozeniny a svátky v co největším počtu, nejlépe všichni. A protože máme ty naše narozky a svátky někdy dost pospojované za sebou, tak to je někdy problém, aby měli všichni čas a neměli jiný program.
Tak jak už jsem psala, Luky měl narozky 19.4. v neděli, oslava se konala v pořádku den předtím v sobotu v Jiřetíně. Dne 26.4. má narozky Tom, ale protože „bowlingáři“ – jak říkám synovi a vnukovi, měli jak v sobotu 25. tak i v neděli důležité turnaje, byli jsme nuceni oslavu přesunout o týden později. No ale to už mám zase 4.5. narozky já (ne že bych se chtěla připomínat nebo vnucovat), ale jsou to troje narozky za sebou (to je halda chlebíčků, jednohubek, zákusků). Tak dcera navrhla, že klidně přijedou na tu moji oslavu týden předem, tedy já, která mám narozky 4.5. jsem je se Zdenkou a jejími dětmi slavila včera a Tom, který má narozky dnes, je bude slavit příští týden. No a aby se to nepletlo, tak s druhou půlkou rodiny, tedy se synovo rodinou je oslavím ještě jednou dodatečně asi 9.5. Manžel ty naše hovory kolem oslav nekomentoval, asi ani moc nevnímal, ale když už se mu to zdálo příliš, tak se zeptal, proč se letos Tomovo narozky budou slavit u nás. Ano, dostal mě, nadělali jsme z toho pěkný „guláš“. No a co, řekly jsme si s dcerou, budem slavit každý týden a je jedno, komu zrovna popřejeme, ne? Hlavně, že budeme zase všichni co nejvíce spolu. Ale pro jistotu a pro ty, jako můj manžel, kteří neví, která bije:
26.4. má narozeniny Tom (právě dnes) a oslava bude za týden 2.5. Já mám narozeniny 4.5. a částečně jsem je oslavila už včera a s druhou půlkou rodiny je „doslavím“ 9.5., ale to už má zase narozeniny moje dcera. Není to jasný? Nevadí, hlavně, že se máme rádi!