Bábinčino povídání

Syn mě udělal babičkou, když mi bylo 47 let. Není to moc, ale taky ne málo. Pamatuji se, když dne 25.2.1988 „vtrhl“ do mé kanceláře a řekl, že se mu právě narodila dcera LADA a mně moje první vnučka. Byla to velká radost, maminka i dcera byly OK a já se nemohla dočkat, až si […]

Tak toto je moje „holčička Zdenička“ v poslední době. Ano, i když se narodila 9.5.1967, stejně u celé mé rodiny bude stále Zdenička. Je babičky jediná vnučka a mých sourozenců jediná neteř, tak asi také proto. No a tady je se svým „věrným miláčkem“ Pegginkou. Protože jsem synovi vsunula do dodatku básničku 22 roků starou […]

Tak to je ta moje, jak já říkám, „vymodlená“ dcera, když jí byl 1 rok. To byly její první šatičky. A taky skoro poslední, protože teď už hodně dlouho žádné nenosí. A tady jsou moje děti spolu. Láďovi bylo 6 roků a Zdence 1, jak jsem uvedla výše. Přesně takhle vypadaly, když nás opustil pro […]

Tak to vidíte. Hold už musím vypadat fakt moc staře a blbě. Dnes jsme byli s manželem nakupovat a v jednom marketu se paní přede mnou bavila s paní pokladní, jak to dnes dopadne s těmi počítači, co když budou fakt napadeni, jaká by to byla škoda a tak. Dovolila jsem se zeptat, jestli je […]

Ano, toto je aspoň virtuální kytička k blížícím se narozeninám a protože jsem při „listování v mé sbírce veršů“ našla tyto, které jsem Ti napsala k Tvým krásným 25. narozeninám, bylo mi líto je sem nevložit. Je z nich jasné, jak moc své děti miluji stále. LÁĎOVI k 25. narozeninám Zdá se nemožné, jak ten […]

Ano, tak to je ona. Manželka mého syna, moje snacha nebo se také říká nevěsta, ale já ji beru jako svoji, nebo chcete-li naši, tedy proto naše Milča. Jmenuje se Milada a kdyby bydlela v dětství v Litvínově a ne v Horním Jiřetíně, chodili by s Láďou do stejné třídy. Je ale o půl roku […]

Ano, toto je moje první zlatíčko, jmenuje se Ladislav a narodil se 30.3.1962 a tahle fotka je z jeho prvních Vánoc. No nebyl k sežrání? Jako dítě byl moc hodný, když jsem jezdila venku s kočárkem, tak se mě ptali známí, jaké má oči (modré přece), že ho ještě neviděli vzhůru. Neplakal, nezlobil, byl milý, […]

Tak jsem tu opět, abych napsala něco k mému pobytu v nemocnici. Ne, nebudu zase naříkat, ale přepisuji zde pouze mé „rýmovačky“, které mě napadaly, když jsem byla sama na pokoji a to bylo asi polovina pobytu. Předem podotýkám, že to neumím ani jako Jiří Žáček nebo Jarek Nohavica, ale je to od srdíčka. 1. […]

Ano, tak všem, kteří někdy zavítají na můj blog POSLUŠNĚ HLÁSÍM, ŽE JSEM OPĚT ZDE! Už jsem se vrátila po 11 dnech z nemocnice, kde sice byli na mne všichni hodní, ale………… jistě to všichni znáte, doma je doma. Ruku mi málem rozlámali na malé kousky, prý by to mělo pomoct, ale ještě budu muset […]