Na včerejšek jsme se konečně domluvily s dcerou, že přijedou na návštěvu. Tedy nejen na normální návštěvu, ale návštěvu spojenou s obědem. Je to někdy těžké, abychom se sešli tak, jak si přejeme. Tentokrát to vyšlo. Přijela dcera s dětmi a samozřejmě také s Wallinkou. Vždy, když víme, že přijede i Walli, tak se těšíme i na ni. Vlítne sem vždy jak uragán, proběhne byt, plácne sebou na zem na záda a chce podrbat. Když ji zavolám, jestli chce „dobrůtku“, běží za mnou do kuchyně k ledničce. Ví, že tam ta dobrůtka nějaká je. Já ji dávám většinou šunku, včera to byl jen šunkový salám, ale také jí chutnal.
Terezka si ji vycvičila tak, že řekne, aby dala pac a ona dá i několikrát za sebou, jedna ruka a pac a druhá, lehni, sedni, čekej… nevezme si dobrůtku, která leží před ní, než ji to Terezka dovolí. Včera dávala pac i manželovi, aniž by si o to říkal.
Když obědváme, jsme višchni u kulatého stolu v obýváku a Wallinka většinou sedí mezi mnou a manželem. Občas přeběhne k dceři, ona ví, kde jsou slabé články a od koho nic nedostane.
My jsme včera měli zelňačku a falešné ptáčky s rýží. A ona masíčko moc ráda. Ale ona kouká na každého, kdo nějak hýbe pusou, ale sladké nedostane. To ví, že nesmí. Když jsme tedy měli po obědě kávu a štrúdl, měla smůlu.
Ale předvádět se umí perfektně. Když ji někdo rozčílí, včera to byla vnučka, tak skočila dolů z pohovky a vrhla se na plyšového pejska, který chudáček dostal co proto. Vrčí, drží plyšáka v zubech a tak s ním třepe, že mám někdy strach, že si vykoutí krk, to jsou fofry. My se ale vždycky zasmějeme.
Tady sedí na gauči mezi dcerou a vnučkou, už trochu zmožená.
No, bylo mi se všemi zase jako vždy moc dobře a doufám, že se zase brzy uvidíme u nás na obědě.
Přeji všem celý krásný týden, snad to meteorologům vyjde. Zdravím. Ježurka