Právě nedávno jsem si říkala, jak může někdo existovat bez jehel, nití a šicího stroje. Já stále něco zašívám, přišívám, přešívám, olemovávám apod.
Zrovna se zase chystám vyndat šicí stroj, protože se třeba třepí utěrky, ubrousky, nebo si manžel tento týden natrhl našitou kapsu u kalhot. Přece nevyhodím hned jinak neopotřebované věci.
Nevím, jak to dnes dělají ti mladí, ale vím, že se s těmito pomůckami moc nekamarádí. Vidím to u svých dětí, ale ty s tím zase takový problém nemají, protože to přinesou mně, a já se snažím a vůbec mi to nevadí. Tedy zatím. Občas sama říkám, že už jsem dlouho neměla doma žádnou práci na toto téma.
Hodně tady sleduji na jiných blozích, jaké krásné ruční práce vyrábíte. Mne to také baví, ale v poslední době jsem se nejvíc věnovala ponožkám. Ony takové ručně pletené ponožky v zimě jako když najdete. Třeba taková jedna moje paní doktorka, ta prý doma v ničem jiném nechodí a už jí budu plést třetí pár.
Také jsem zase začala vyšívat, protože jsem k tomu byla vlastně donucena. Sousedka chtěla vyhodit nedokončené vyšívané dečky i s vyšívacími bavlnkami, protože prý ji to už nebaví. Tak to mi bylo líto, proto jsem řekla, že to dokončím. Až bude hotovo, určitě se předvedu, ale nevím, nevím, v životě jsem toho mnoho nevyšila a už ty moje „brebty“ také tak neumí jako dřív.
Momentálně mám na stole připravený střih a látku na tříčtvrteční kalhoty na doma. Na takové počasí, jako je právě teď. Tak doufám, že to ještě letos dokončím. Loni jsem to totiž odložila, nějak se mi do toho nechtělo a na takovou práci musí být chuť.
Tak hurá do toho a půl je hotovo! Musím začít ještě dnes, abych to tady neměla rozkramařené opravdu jak v dílně.