Už se pomalu ale jistě blížím k finále. Byly před námi poslední dva dny dovolené. Když jsme ve středu ráno vstali, tak jsem se téměř „opupínkovala“. Přišly nás navštívit zase můry. Až do pokoje a bylo jich víc. Br…..
tahle seděla na zácloně
a tahle byla za nočním stolkem na zemi.
A to ještě pak manžel při jejich likvidaci našel ještě jednu. Já nevím jak kdo, ale já se jich strašně štítím, myslím, že kdyby na mne sedla, tak mne klepne!
No, po snídani jsme raději prchli. Ba ne, měli jsme naplánovanou cestu do Chebu. I když jsme tam byli častokrát, udělali jsme dobře, že jsme se tam znovu zajeli podívat. Koukali jsme, jak je celé náměstí Jiřího z Podebrad krásně opravené. Když jsme tam byli naposledy, bylo to jedno velké staveniště. To bylo příjemné překvapení.
Krása, že? Takto opravené tam byly všechny domy na náměstí a v jeho okolí, krásně vydlážděná celá pěší zóna, bylo se na co koukat.
Pohled dolů na náměstí.
Při cestě náměstím uviděl manžel jednoho hostinského venku, tak se s ním vyfotil. 
Když jsme si to prošli kolem dokola, začal trochu víc foukat vítr, tak jsme si šli sednout na kávu do jedné předzahrádky u restaurace Špalíček až na konci náměstí.
Krásně opravený byl i známý Špalíček a snažila jsem se vyfotit i text, který tam byl ve více jazycích a opravdu to četlo dost lidí.
Toto je tedy kavárna s restaurací hned vedle a tam úplně vlevo je vidět kousek té zahrádky, kde jsme si dali tu kávu.
Když jsme se vraceli zpět, tak jsme ještě na tomto náměstí potkali naši paní recepční z hotelu a cestou na nádraží ještě další 4 rekreanty z hotelu. Je vidět, že tento nápad mělo víc lidí.
Ještě dostal manžel chuť na obložený chlebíček, tak jsme šli do jednoho občerstvení, které je tam již také déle, tam jsme se na chvíli posadili a u stolu seděla jedna paní – babička s vnučkou. Dali jsme se do řeči (se mnou to asi ani jinak nejde) a byli jsme rádi. Paní nám totiž poradila změnu v konzumaci tmavého pečiva vzhledem k našim potížím. Tak jsme poslechli a uvidíme.
Když už jsem minule začala o těch cenách, tak ještě něco. Jako starší senioři máme 25 % slevu na vlak, z Františkových Lázní do Chebu je to dle jízdenky 7 km a za 1 zpáteční jízdenku jsme zaplatili 24 Kč (slovy dvacetčtyři koruny)! !!!
Odpoledne jsme si ještě došli na poslední obědovečeři v lázních, koupili vnoučatům oplatky a ubírali se po známých cestách na hotel.
No a po cestě jsme viděli toto krásné sportovní auto. Tak jsem si ho vyfotila na památku.
Ve čtvrtek, tedy další den ráno jsme se ještě v klidu nasnídali, zabalili věci a šli na vlak. Už po dosednutí do vlaku začalo pršet a pršelo vlastně celou cestu až k nám domů. I dcera nás na nádraží v Mostě čekala s deštníkem.
Počasí nám tedy také přálo a uvidíme, jak na tom budeme jednak se zdravím a také finančně za rok. Majitelkou hotelu jsme zase srdečně zváni.