Také bych mohla říct – ani jablko nazmar aneb druhá babička plní dané sliby. Teď jsem si teprve sedla k PC, abych vám dnes nabídla takovou moji malou fotoreportáž.
V pondělí mi volala tchyně mého syna, jestli může přijet příští týden s jablky. Zavařuje si každý rok jablka z jejich nebo synovo zahrady, aby mohla dětem udělat v zimě jejich oblíbený štrúdl. Já to po léta také tak praktikuji, i když přiznávám, že je to fuška a čím jsme starší, tím hůř nám do jde. Mám však mého starého dědečka robota, na kterém jí její vykrájená jablíčka vždy nakrouhám. Samozřejmě se nemusela ptát, ráda pomohu, když mohu, ale při té příležitosti jsem se zeptala, jak moc mají letos jablek, jestli jako každý rok zbudou nějaké i pro nás.
Tak jsem si vlastně o tu dnešní práci řekla. Nechci si stěžovat, to vůbec ne, ale i když jsme měli 2 přestávky, stačilo nás to s manželem dost vyčerpat.
Toto jsou jablka, která nám dnes v poledne přivezl syn. Bylo jich na nás dost, manžel tipoval cca 6 kg, ale mně se zdálo, že toho odpadu pak bylo ještě víc. No, jablíčka byla letos malá a také jsme museli dost vykrajovat. Manžel loupal slupku a já vykrajovala.
Takhle to vypadalo u nás na stole krátce po zahájení naší práce.
A to už jsou naloupaná jablíčka, zbytek je na sobotní pečení.
A přišel na řadu můj stařičký robot, ale stále funkční!
A teď pozor! To už je ale pamětník ten můj zavařovací hrnec! Co já se v něm nazavařovala, to by byly hromady! Věřili byste, že už je starý 50 let a stále slouží? Pravda je, že už nevypadá nejlíp, ale na to, že jednou za rok v něm zavařuji už jenom pouze ta jablka na štrúdl, tak to je dobrý!
Zkoušela jsem vyfotit i mé krásně zbarvené ruce od jablíček, trochu to snad je vidět.
A tady je konečně finální výrobek! Byly doby, když jsem zavařovala 12 lahví, ale určitě ne najednou, ale nyní jsme za těch šest moc rádi a spokojeni. Manžel totiž štrúdl miluje a o dětech ani nemluvím!
Mám tedy takový príma pocit z dobře vykonané práce, i když záda trochu protestují, ale něco se vydržet musí, ne?