Byla šedesátá léta minulého století a do nově postaveného domu o šesti vchodech se nastěhovali postupně samí mladí lidé ze všech koutů naší země. Jednalo se o podnikové byty.
Většina z nich buďto už malé děti měla, nebo se jim brzy narodila. Bylo to takové krásné společenství mladých maminek dá se říct, protože tatínci většinou chodili do práce a maminky, které měly malé děti, byly na mateřské. I když tenkrát byla mateřská hodně krátká, tak některé zůstaly doma aspoň do doby, než šly děti do jeslí příp. do mateřské školy.
Do jednoho vchodu se také nastěhovala Janka, která tam přišla už s jedním malým synem a druhý se jí zakrátko narodil. Její manžel Jirka byl despota a velký žárlivec. Janka začala chodit se sousedkami cvičit. Vždy, když se vracela domů, měla strach s čím zase ten její manžel vyrukuje.
Často je také navštěvovala jeho maminka, která byla tchyně jak vyšitá, tak jak se říkalo a asi pořád říká. Zkrátka – hrozná. Vždy Jance udělala doma generálku, vyndavala jí všechno ze skříní a vše věšela na šňůry na balkoně, prý se to musí pořádně vyvětrat. Zkrátka si se svým synem notovala a dost psychicky týrali Janku, která se dobře starala o děti.
Dopadlo to bohužel tak, jak se dalo předpokládat. Brzy se rozvedli a Janka, která se svého manžela Jirky bála, protože jí vyhrožoval, souhlasila s tím, že se o své syny rozdělí. Jí tedy zůstal samozřejmě ten mladší a toho staršího si vzal manžel.
Po nějakém čase se Janka seznámila s Pepou a vzali se. Pepa byl svobodný a tak se jim brzy narodila dcera a za pár roků další. Janka vychovávala s Pepou tedy jejich dvě dcery a jejího syna z prvního manželství.
Když starší dcera Janička vychodila školu, byla samý kluk a restaurace. Začala poměrně brzy. Mladší Kačenka po základní školní docházce chodila na střední školu a pak, to už bylo po sametové revoluci, pak se najednou sbalila a odjela do USA. Tam začala pracovat v hotelu jako uklízečka, vlastně se říkalo pokojská. Zpočátku za pár dolarů na hodinu, ale pak se to zlepšovalo. Janičce to bylo líto, tak se rozjela za svou sestrou do Ameriky také.
Mamince pak posílaly domů fotky jak pořádají mejdany na pokojích. Obě tam však měly své české partnery. Po čase se tam i obě vdaly. Měly se evidentně dobře, určitě líp, než by se měly tady. Zelenou kartu sice nezískaly, ale nestrádaly v žádném případě.
Pak holky přišly do let, když začaly toužit po miminku a nic. Kolik vyšetření a umělých oplodnění vyzkoušely, až najednou ta mladší Kačenka zapadla. Konečně to vyšlo a jak to tak bývá, narodila se jí dvojčátka – holčičky. Janička to své sestře moc přála, ale zároveň jí to bylo líto, že ona děti mít nemůže.
I když původně prohlašovaly, že v USA zůstanou, najednou se obě děvčata vrátila domů. Zelenou kartu nedostaly ani po víc jak 10 letech, něco měly našetřeno – tak hurá domů! Starší Jana si tady celou dobu držela byt a mladší Kačka si ho koupila.
Babička Janka měla od syna, kterého vychovávala dvě vnoučata a tak měla velkou radost, když jí Kačenka přivezla domů ještě dvě krásné vnučky a Janička si zažádala o adopci.
No a je tu happyend. Janička, které je přes 40 let začala chodit do školy, aby si dodělala maturitu a adopce vyšla na 200 %. Má dvě krásné děti – dceru a syna – jsou to vlastní sourozenci, jsou moc fajn a všichni jsou šťastni a spokojeni. Janička sama říká, kdyby v mládí nelítala po hospodách, nemusela by teď teprve chodit do školy. A maminka je přímo výstavní! Miluje své děti a ony jí. A babička Janka a dědeček Pepa mají téměř stejně stará další 4 vnoučátka a je u nich stále veselo.
Jednu vrásku na čele navíc přece jenom má babička Janka. Její starší syn, kterého si vzal do péče její první manžel, tak ten zemřel – sebevražda. Už je to pár let, ale vždy má v očích slzy, když na to přijde řeč. Snad jí teď víc zaměstnávají ty čtyři zlatíčka, aby nebyla už smutná.
To jsou zlatíčka v plné kráse. Zrovna slaví adoptivní dcera 5. narozeniny a vedle jsou dvojčata a její malý bráška.