Jak jsem psala, byla u nás v sobotu dcera s dětmi. Parkují autem vždy naproti našim oknům, tak už jsem se podivovala, když jsem viděla, že vnuk nese kastrolek.
Říkám si, jsou na oběd a nesou si jídlo sebou? To je divné. S touto větou jsem je také hned mezi dveřmi přivítala.
Kdepak, dcera nám nesla ochutnat upečené maso. Ale jaké? No, kančí maso. Byly toho pořádné minimálně dvě porce, krásně to vonělo.
A co je na tom tak mimořádného? No přece to, že JÁ JSEM V ŽIVOTĚ KANČÍ MASO ANI JINOU DIVOČINU NEJEDLA. Co nejedla, ani neochutnala. A proč ani neochutnala? No, jednak jsem fakt neměla příležitost a pak, proč se nepřiznat, asi jsem si také udělala rovnítko mezi tím – toto nejím – je jako – toto jsem neochutnala – vím, že to není dobré. Vím, že jsou to předsudky, že něco nejím, ale jen proto, že to nechci ochutnat. Moje sestra to tak má nastavené a když řekne, že něco nejí, tak to většinou ani neochutnala.
Prásknu na sebe, že jsem zápasila s myšlenkou, co když nám to nebude chutnat, co když to ani nepolknu přesto, že mi to krásně voní, co pak?
Protože jsem sobotní oběd, lépe řečeno to, co zbylo dala rodině dcery domů, když si to nesnědli, v neděli jsem dělala řízky a ty já dělám vždy tak, aby se snědly pouze čerstvé, tak jsem na dnešek logicky neměla uvařeno.
Maso tedy bylo, kysané zelí je u nás doma stále, protože manžel ho baští často jen tak syrové, když ho to popadne, tak to stojí zato a bramborový knedlík byl hotový na mrazáku. Zbývalo tedy jen uvařit to zelí a maso i knedlíky ohřát v mikrovlnce.
Zasedli jsme tedy k něčemu novému, ani manžel takové maso ještě nejedl. Ale dcera byla od přítele, který ji toto maso daroval ponaučena, jak se to má upéct, aby to bylo dobré, poslechla a proto to také tak krásně vonělo.
Ano, i nám to chutnalo, přiznávám, snědli jsme to všechno, opravdu nic nezbylo, ale… No právě, aspoň z mé strany je tady to ale. Maso bylo dobré, maso jsme snědli, ale já kdybych měla volit mezi klasickou vepřovou pečení a nebo tou z divočáka, sáhla bych ke klasice. Nedovedu přesně popsat proč, ale kdybych neměla maso jiné, tak ho sním zase. Je to zvyk nebo jen ty předsudky? Nebo od každého kousek?
Vím, ochutnat by měl člověk všechno, no, všechno bych tedy já neochutnala, třeba takové ty mořské potvůrky nebo brouky, jak teď propagují, to ani náhodou, ale kanec je přece prase, i když divoké, ne?