Začalo to hned ráno. Zase se mi povedlo shodit na zem minutku, kterou jsem takto nedávno rozbila. Naštěstí zůstala v pořádku.
V sobotu ráno chodí vždy manžel sám vedle do obchodu, kde kupuje rohlíky k snídani (jinak míváme chléb) a noviny. Samozřejmě, že jsem mu neřekla, aby vzal nějaký rohlík navíc, zítra chci dělat k pečenému kuřeti nádivku.
No jo, už je to se mnou čím dál horší, komentuji, tak bude nádivka zítra z čerstvých. To všechno byl ale jenom slabý odvar toho, co mělo následovat.
Když teď předběhnu, vložím tento vtip, který jsem si upravila na sebe :
Co dělám, když vidím pořádného sklerotika?
1. Upřeně se dívám
2. Usmívám se ….
Ale dlouho to nevydržím, tak to zrcadlo položím…..
Co se mi tedy povedlo tak úžasného do třetice?
Ráno vstanu, těsto na štrúdl jsem si udělala včera, je v lednici, upeču tedy štrúdl, postavím na vývar, nudle ještě mám. Potom chvíli před obědem postavím brambory na kaši. Polévka je hotová, vypínám brambory a chystám mléko. Říkám si, že si dám současně do mikrovlnné trouby ohřát uzená kuřecí stehna. Manžel je má moc rád, já bych se sice bez nich obešla, ale co bych pro svého miláčka neudělala, že? Vařím totiž na přání.
Jdu tedy suverénně do lednice a hledám a hledám a …. nenalézám. Ptám se manžela, jestli neviděl ta stehna, zároveň si říkám, že je to blbost se ptát, kde by je viděl, když já už nejméně třikrát prohledala všechno v lednici. NIC. Je to možné? Byla jsem přesvědčena o tom, že jsem je kupovala. Z hlavy se mi kouří, jak přemýšlím, PROČ jsem si to myslela, aha, on manžel o nich mluvil a tak….. no co naplat. Co teď honem?
Polévka hotová, brambory na kaši uvařené, okurkový salát hotový. Manžel už se zvedá, že ač nerad ještě jednou skočí vedle do obchodu a koupí prý aspoň salám, že bychom si ho opekli. To jsem se ale zastyděla. Tak jsem honem vyndala z mrazáku kuřecí prsa, šoupla je do mikrovlnky rozmrznout, naklepala, od potírání štrúdlu mi zbyl bílek, rozšlehala jsem ho se solamylem, maso osolila, obalila, posypala podravkou, opepřila, dala na pánev. Ještě jsem ve spíži měla nějaký zbytek cibule, přidala k tomu a mezitím našlehala kaši.
Zdržení trvalo pouze cca 15 minut a oběd byl na stole. Byla to čirá fantazie, ale maso bylo dobré, měkké a určitě lepší než salám.
Ale stejně mi to nejde z hlavy, jak může jeden takhle zblbnout? Jen se děsím toho, co vyvedu příště. Ach jo, nebudu nakonec nosit obědy v nosiči z nějaké jídelny? To snad ne!