Zítra slaví svátek Zdeňky, Zdeničky, Zdenulky, jak kdo je zvyklý. Tak jsem si řekla, že pozvu dceru Zdeničku i s dětmi na oběd a uvařím dle jejího přání jídlo, které má nejraději. Tím pádem jsem také musela něco dobrého upéct a v tom vedru, které u nás stále ještě panuje, to bylo opravdu za trest. Ale zvládla jsem to, včetně oběda a byla jsem ráda, že byli všichni spokojeni.
Jídlo mi bylo pochváleno a dokonce mne moc potěšil i můj vnuk Tom, který když přišel s prázdným talířem mi řekl: „Děkuji, bylo to výborné!“ A ať mi pak někdo říká, že je naše mládež špatná! Kdepak! Jsou to zlatíčka.
Také mám ještě sestru tohoto jména, ale té jsem mohla poslat přání jen do éteru telefonem, na Skype nebo emailem. A mám-li přiznat všechny oslavence, tak včera bylo Aloise, to byl tatínek a je bratr. A dnes má bratr narozeniny. To se to sešlo, co? A v pátek příští týden má svátek zase můj syn. Aspoň to máme pěkně seřazené za sebou, abychom na nikoho nezapomněli.
Všem přeji všechno nejlepší!
Ale původně jsem chtěla psát o něčem jiném. Já jsem odjakživa zvyklá si malovat oči a lakovat nehty. Kdysi jsem prohlásila, že bych nenamalovaná nešla ani vysypat koš. Pravda, nyní se již maluji decentněji, ale ano a stále. Vím, že herečky a zpěvačky se prý v civilu nemalují, ale já si tak připadám jako polonahá. Ale čím jsem starší, tím víc se sama sebe ptám, jestli bych s tím už neměla přestat? Ale pak zase vidím někoho, kdo je ještě starší než já a je decentně namalovaný a jdu dál. Tak proto, i když čekám na návštěvu dceru nebo syna, maluji se také. Malovala jsem se tedy dnes a budu i zítra. Přijde na návštěvu syn s rodinou.
Ale nehty si při vaření a úklidu tak často už nelakuji, na to jsem nějak zlenivěla. Až nebudu moct, tak toho nechám. Co vy na to?