Mnozí si možná řeknou, co může být u důchodců doma k smíchu nebo legrační. No, řekla bych, že je toho hodně.
Třeba taková skleróza. Nejen, že se člověk víc naběhá, ale aspoň já se tomu dokážu od srdce zasmát! Už jsem psala, že chodím nakupovat a nenosím sebou brýle. Tak jsem šla posledně kupovat želatinovou polevu na moučník. Koukám, že mají nějakou novou, tu neznám, tak šup s ní do košíku. Až doma jsem zjistila, že měli v jedné krabičce vedle sebe tuto polevu i se ztužovačem šlehačky. Třeba se neztratí, i když šlehačku moc nekupuji. Tak jak měla přijít na návštěvu dcera s dětmi, koupila jsem šlehačku, že ten ztužovač vyzkouším. Vím, že vnoučata mají ráda šlehačku, tak jsem ještě koupila nanukový dort.
Po obědě jsem dětem nabídla dort se šlehačkou a šla jí ušlehat. Když se za chvíli ozval z kuchyně můj huronský smích, bylo jasno. Ztužovač zůstal na svém místě.
To je jen kousek z toho, co já vyvádím. Jak já často něco hledám, jako třeba brýle, včera průkazku na MHD. Vím, že jsem si ji vyndala z tašky, ale pak jsem dvakrát prošla byt a nic. Až po chvíli mi ji manžel podával, že ležela tam, kde bych ji nikdy nehledala.
Ale je zajímavé, že mne takové moje blbiny nevytočí. Na rozdíl od manžela, ten někdy ano. A pořádně. Ten má v sobě už napevno zakódované takové návyky, že to nechápu. Já nevím jak vy ostatní, ale já považuji za zbytečné utírání vany dosucha třeba po sprchování nebo praní. To manžel ne. Tak se mi vždy pak v koupelně suší hadry, kterými to vytírá. Moje námitky nebere, to mohu mluvit do skříně a vyjde to nastejno.
Můj manžel má ještě takovou jednu zvláštní schopnost – všechno naruby nebo obráceně. Prý to opravdu nedělá schválně, ale mne to vytáčí. Otvírat sáček s něčím – třeba káva – na dolní straně. Krabičku s čajem dává zásadně obráceně, ručník naruby, i když je tam vzor, šampon na vaně zásadně otáčí zadní stranou dopředu jako cokoliv jiného. A já za ním chodím a dávám to tak, jak to podle mne patří.
Čemu se tedy směje i moje dcera a nechápe, proč mi to vadí je to, že talíř, na kterém jsou kytičky, dávám tak, jak ta kytka roste a ne zásadně obráceně jako manžel. Tak si říkám, aspoň je u nás trošku vzrůšo.