Včera jsem dala na blog fotky bráškovo vlastního krásného „vodního díla“, ale také bych chtěla něco napsat o mamince. Po dobu, co jsem tam byla, tak bylo kupodivu všechno v pohodě. Jak se mnou, tak i s maminkou. Měla chuť na nezdravá, ale dobrá jídla. Vždy jí říkám, aby si řekla, co chce uvařit, na co má chuť. V pracovní dny bere obědy, tak aspoň o víkendu ať si dá to, co jí chutná. Tentokrát měla velikou chuť na smažený květák. Je sice nezdravý, ale tááák dobrý! Věřte nebo nevěřte, maminka ho snědla víc než já, opravdu a s jakou chutí! A z čeho jsme měly obě největší radost bylo to, že jí po něm ani nebylo špatně.
Protože maminka nevaří a my se sestrou se tam po měsíci střídáme, musíme vždy pečlivě vymyslet, co se bude vařit, abychom na to nakoupily všechny potřebné ingredience. Tentokrát jsem mimo květáku koupila jen kousek vepřového masa a až do soboty večera jsme nevěděly, co s tím uděláme. Nakonec zvítězilo vyloženě zimní jídlo, ale když na něj měla maminka takovou chuť, tak proč ne. Uvařila jsem jí tedy segedínský guláš. Byla to dobrota a maminka hlásila, že by si to ráda příště celé zopakovala. Byla jsem ráda, že byla tentokrát docela v pohodě, že jí nebylo špatně a že všechno s chutí snědla.
Když jsem jí jako obvykle volala dnes ráno, měla opět velký problém. Nedávno upadla a v noci na dnešek zase. Ona chudinka se už těžko pak zvedá ze země, teď má bouli na čele a nateklé natlučené koleno, ale jinak si naštěstí nic nezlomila. Šla rozsvítit a šup – je to hned. Já jsem zvědavá jednou na sebe, jestli se dožiji vyššího věku. Já padala už jako mladá, tak se toho stále bojím.
Vedra jsme si tam užily tedy hojně, ale všechny práce, které bylo třeba udělat, tak jsem zvládla a byla jsem pak spokojená i já, nejen maminka.
Ještě tady mám pár fotek z bráškovo zahrady, kam jedině maminka chodí, jinam si to už nemůže dovolit. Ale opravdu je i jí tam moc hezky. A i když třeba není ani bráška ani švagrová doma, mívá tam aspoň nějakou společnost. Jejich pejsky a kočičky.
Zvířátka spolu žijí v míru, tady je to dobře vidět, že pes se s kočkou snáší, za ním vykukuje i ten druhý.
Ještě jednou kočička Mourinka, aby jí bylo vidět, ta druhá běhala jinde.
Ještě jsem zaznamenala nějaké fotky ze zahrady.
Tady mne při cestě ze zahrady domů zaujal strom, který byl suchý, ale na konci jedné větve byl takový kousek krásně zelený.
Myslela jsem, že se mi podaří vyfotit tuto zajímavou břízu, která mi tak trochu připomínala smueční vrbu tím, jak měla větve sklopené k zemi, ale bohužel. A neměla jsem kam ustoupit, aby to šlo lépe. Ale snad je to trochu vidět.
Tohle je zelená krása, kterou jsem vyfotila z balkonu pokoje, kde u brášky spávám. Hodně odstínu zelené, že?
Tohle krásné stavení není bratrovo dům, ale naproti souseda a já si pamatuji, že tento dům byl dřív statek, kde to vypadalo úplně jinak. I na „konci světa“ může být krásně.
To je tedy taková krátká reportáž z mého pobytu u maminky a brášky. Krásné dny přeji i vám!