Stále se snažím nemyslet na to, že nejsme ani jeden ve formě, ale už jsem se s mířila s tím, že to už o moc lepší nebude, asi je to přiměřeně k věku, jak říkají doktoři.
Nechci si stěžovat, jen si myslím, že bych si neměla tak nakládat a víc odpočívat. Schválně dávám k posouzení mou dnešní dopolední aktivitu a sami posuďte dle sebe, ale já myslím, že budu muset zmírnit. Na druhou stranu je pravda, že není každý den tak akční. Ale to bych si už za chvíli nemohla pozvat nikoho na návštěvu.
Tedy ráno vstáváme celkem brzy na důchodce, dnes jsme vstali v 7 hodin, manžel hned po ránu chodí v sobotu vedle do večerky pro noviny a rohlíky.
Já zatím udělala čaj, dala vařit vejce a kaši na krém. Hned po snídani jsem se do toho krému dala. Mezitím mi vystydla ta kaše, tak jsem tam přidala ostatní ingredience, ušlehala a dala na korpus, který jsem si upekla včera. Nahoru jsem pak ještě udělala čokoládovou polevu. Dělávám totiž tak maximálně dvakrát do roka tyto nanukové řezy, které jsou nejen dost pracné, ale i drahé. Ale co bych pro ty své miláčky neudělala, že?
Vejce jsem si uvařila jednak zítra na chlebíčky a pak také na rumcajs salát, do kterého jsem se pustila hned po moučníku. Všichni ho mají rádi včetně manžela, tak jsem do toho šla. Ještě jsem musela uvařit brambory na zítřejší knedlíky, protože vařím vepřo-knedlo-zelo. Doteď jsem namazala kopec nádobí, nastoupil tedy manžel jako myčka a já si mezitím vypila kávu.
Pak už ale byl čas dát do tlakáče maso na polévku, připravit maso a ingredience na „katův šleh“, který jsem dělala k obědu a také nasolit maso, které jsem koupila na zítřejší pečínku. Maso mělo kůži, kterou jsem odřezávala tak šikovně, že jsem se jen malinko řízla, ale krev tekla opravdu dlouho.
Ještě jsem si dala za úkol, že udělám na zítřek další dvě pomazánky, na chlebíčky a jednohubky a už jsem musela pomalu dodělávat oběd.
Vše jsem to sice stihla do našeho předčasného oběda tak, jak jsme zvyklí, ale už jsem se viděla ve vodorovné poloze na gauči. Manžel si stěžoval, že sobota je u nás nejhorší den, tedy hlavně co se týče nádobí, ale to jsem nechala řádně odkapat a mizela.
Mně se to nezdálo tak tak moc práce, ale je pravda, že jsem toho měla jako buchet. Zítra musím během dopoledne při vaření ještě nazdobit chlebíčky a udělat jednohubky. Děti přijdou brzy po obědě, protože naši studenti v podvečer zase odjíždí do naší matičky Prahy.
Přesto všechno se těším, že všechno dobře dopadne a zase se všichni spolu sejdeme. Pak to bude až na Vánoce, ale to je taky cobydup.