I toto by se mohlo přidat k tématu týdne – LÁSKA to je také a veliká!
Řeknu vám příběh, který se stal v takovém mrazu jako je dnes jednomu známému.
Je už léta členem mysliveckého spolku, chodí na hony a proto se musí i o tu zvěř v lesích starat. Pravidelně lesní zvěři vozí krmení do krmelců. Doma má tři pejsky a jednoho z nich, který je úžasný stopař, bere vždy sebou.
Tak se vydal i v té velké zimě do lesa nakrmit zvěř a pejska vzal sebou. Ten hned prý po příjezdu na místo zavětřil stopu a běžel. Páníček ho nechal, ale když se delší dobu nevracel, tak volal, pískal – a nic. Obcházel okolí, autem odjet nechtěl, protože prý se vždy pes vrací na to místo, odkud vyběhl.
Ale už prý to trvalo dost dlouho, jel se tedy podívat domů a pejsek nikde. Obvolal tedy městskou policii, jestli se někde nenašel, taky bohužel. Už byl smířený s tím, že si vezme auto a odjede na to místo, odkud pes odběhl a přečká v autě i noc, kdyby se vrátil….
Jen ještě dodám, že normálně pes nosí na krku na obojku jméno a číslo telefonu, ale do lesa to neměl.
Když se chystal na cestu, zvonil mu telefon. Volali městští policajti, že psa našli. Je vidět, že je to chytrý pejsek, bylo mu už asi zima, tak se schoval v jedné garáži. Asi majitel je volal, aby ho odvezli a tak se našel. Bylo prý to úplně na jiném konci, musel proběhnout celý les.
Mne při tom vyprávění napadlo, jak proběhlo jejich setkání. Ano, přesně tak, jak se dalo předpokládat. Páníček mu nemohl ani nadávat, jak velkou radost z jejich shledání měl pejsek! To si dovedu představit! Byl venku v lese v tom mraze pět hodin, byl proto vymrzlý, hladový, žíznivý – no a jeho páníček taky, o stresu ani nemluvím.
I já jsem byla moc ráda, že to vše mělo tak šťastný konec! Doma se pejsek pořádně vykoupal, nažral a napil a spokojeni byli oba dva. No a my všichni určitě taky.